V jednom německém časopise byl před časem zveřejněn článek někdejšího skautského vůdce (dokonce absolventa wood-badge kurzu v Gilwellu), který už ale nyní působí jako představitel národní gildy dospělých skautů. Pisatel uváděl, že řada vůdců s obavou hledí k době, kdy se – chtě-nechtě – bude muset s prací s mládeží rozloučit a přenechat ji následovníkům, generačně i mentalitou bližším dnešním skautům. Těm, kteří však nechtějí ze skautingu odejít – byť jen formálně, protože i u našich západních sousedů ctí úsloví Jednou skautem, navždy skautem – otevírá bránu organizace dospělých.
V českém skautingu je situace poněkud jiná. Prakticky trvalé sepjetí oldskautingu s „mladým“ hnutím pod jednou střechou vytváří dobrou půdu pro společné – a jistě pro obě strany i prospěšné – soužití různých skautských generací. Přitom je ale nutno připomenout, že v prvorepublikové době, kdy byli oldskauti součástí Svazu junáků-skautů a skautek Republiky Československé, měl tehdejší Odbor Old-Scouts (de facto dnešní Kmen dospělých) v rámci Svazu výrazně silné autonomní postavení.
K touze po společné organizaci „oldů“ s mladými skauty přispěla ale paradoxně, i když nechtěně, také někdejší politická moc: V poválečném období a poté při krátkém skautském nadechnutí v letech 1968/1969, nebylo dospělým v Junáku pod ideologickou kuratelou komunistů dopřáno, aby se mohli zformovat do vlastního generačně-programového společenství. Podle tehdejších politických vládců by dospělí svými „reakčními názory“ mohli negativně působit na mládež. Pro dospělé s výjimkou vedoucích tak v Junáku oficiálně nebylo místo. Oldskauti stáli jaksi ve stínu hnutí, a ani samotný Junák je nijak zvlášť nepreferoval. O to víc to „oldy poutalo ke skautingu, pomáhali v oddílech i jinde v hnutí, kde bylo třeba.
K ustavení Kmene dospělých došlo až po třetí obnově Junáka. Kmen vznikl v roce 1990 a už o rok později byli čeští a slovenští oldskauti přijati do mezinárodního společenství dospělých ISGF.
Od té doby oficiálně – ale prakticky už i mnohem, mnohem dříve – můžeme hovořit o dvou skupinách dospělých v Junáku:
1. Vůdcové, činovníci i další dospělí propojení s činností oddílů (mnohdy sami jejich odchovanci) tvoří přirozené a potřebné personální zázemí skautingu jako „průvodci mládeže“. Tuto skupinu definuje i metodika WOSM: V anglickém originálu v opakovaných vydáních (ale i překladech do dalších jazyků) vyšla s názvem Adults in scouting (obr. 1) – možno přeložit jako Dospělí ve skautingu. Před téměř dvěma desetiletími byla brožura přeložena i do češtiny; s předmluvou a úvodní statí zaměřenou na specifika našeho hnutí byla nazvána Dospělí pro skauting. Editor českého vydání ovšem v publikaci hned v úvodu zdůrazňuje, že skupina „dospělých pro skauting“ nemá nic společného s oldskautingem! Problematika „skautské personalistiky“, čili oblast, ve které skauting vyhledává zdroje „dospělých průvodců“ mládeže a podle svých cílů s touto skupinou také pracuje, je totiž výrazně odlišná od oldskautingu.
2. Druhou kategorií je „skauting dospělých“ – u nás i s přetrvávajícím historickým pojmenováním oldskauting. Jde o svébytnou formu skautingu, která v široce rozvětveném hnutí umožňuje realizovat se vlastní činností v duchu skautských ideálů všem, pro něž se stal skauting životním stylem. Zároveň ve skautingu dospělých (oldskautingu) mohou najít prostor k i ti, kteří v mládí neměli z různých důvodu možnost projít skautingem, ale jeho hodnoty chtějí sdílet aspoň v dospělosti.
V roce 1953 se po dlouhém úsilí podařilo sdružit „bývalé skauty“ do mezinárodního společenství dospělých skautů a skautek – původně IFOFSAG, dnes ISGF. Poslání a cíle skautingu dospělých definuje Ústava ISGF, ale také další dokumenty, například základní příručka International Scout and Guide Fellowship (obr. 2) nebo Booklet of ideas (obr. 3). O obsah obou dokumentů se opírá i motivační program Oldskauting 21, jehož obsah popisuje kmenová brožura OS 21 Jednou skautem, navždy skautem.
Pro české oldskauty z předchozího vyplývá, že Kmen dospělých je národním společenstvím dospělých skautů a skautek, kteří podporují hlavní poslání Junáka, čili výchovu mládeže (což oldskauti činí v mnoha nejrůznějších formách), ale zároveň rozvíjejí vlastní činnost podle svého specifického programu i poslání ISGF. A nutno zdůraznit, že tuto činnost chtějí rozvíjet plnohodnotně, nikoliv jen jako doplněk podpory výchovy mládeže!
Bylo by dobré, kdyby se se zmíněnými (i dalšími) dokumenty a metodikami seznámili všichni, kteří nyní v různých pozicích vstupují do diskuse o postavení dospělých v našem hnutí, tak jak tuto problematiku předestřel valný sněm Junáka – českého skauta ve Velkém Meziříčí. Znalostí obsahu zmíněných dokumentů, a k tomu i se špetkou snahy o pochopení rozdílů obou skupin dospělých, by jistě došlo k eliminaci řady nedorozumění, která zmíněnou diskusi v hnutí nezřídka provázejí.
Autor je vůdcem 48. klubu OS Jestřábi, Praha
