Putování za Třemi orlími pery

Letos v létě uplynulo sto let od zrodu zkoušky, o kterou se pokoušel snad každý skaut či skautka. Tři orlí pera neztratila za celou dobu nic ze své přitažlivosti a další a další generace si touží přišít její symbol na kroj.

K „orlímu“ jubileu připravil Skautský institut v Praze – v režii Romana Šantory – Boba, skautského historika a vedoucího archivu Junáka, poznávací vycházku Putování za Třemi orlími pery. Uskutečnila se v sobotu 23. září v Berouně a jeho okolí.

„Putování za Třemi orlími pery bylo již pátou tematickou vycházkou, které symbolicky vedou do historie českého skautingu,“ říká Bobo. „V roce 2013 se uskutečnila úvodní výprava k Pelíškově Mostu u Kácova v Posázaví, kde se v roce 1913 uskutečnil první podsadový tábor. V Praze se dvakrát putovalo po stopách osobností a zakladatelů spolku Junák – český skaut v roce 1914. Hluboko do historie mířila i předloňská výprava na Slapy, do míst prvního dívčího tábora u Živohošti v létě 1915.“

Vedle Romana Šantory se však tentokrát role druhého průvodce ujal i woodcrafter Tomáš Studenovský – Tuwanakha. S historií Tří orlích per je totiž úzce spjato také jméno Miloše Seiferta – Woowotanny, který se po skautských začátcích po boku A. B. Svojsíka vydal vlastní cestou lesní moudrosti a u nás se stal průkopníkem příbuzného hnutí woodcaft. Několik dnů před vycházkou se na knižním trhu objevila Studenovského biografie Miloše Seiferta s názvem Rebel s hlavou v oblacích, která podrobně popisuje Woowotannův život a dílo, včetně letitého učitelského působení v Berouně.

„Zahřívací“ okruh vycházky za Třemi orlími pery začal na Wagnerově náměstí u bývalého gymnázia, kde Seifert působil jako středoškolský profesor. Poté téměř čtyři desítky účastníků vykročily ulicemi Berouna a za zasvěceného vyprávění Tuwanakhy navštívili další tři místa, kde Seifert žil, nebo odkud se svými skauty, po vzoru světového náčelníka-zakladatele woodcraftu E. T. Setona, vyrážel na stezku lesní moudrosti.

Trasa berounského okruhu vedla i přes vrchol Městské hory, kde v jednom z tamních vilových domů Woowatana rovněž žil. I dnes se z domu ozývá skautské hlaholení, protože ve vilce sídlí místní středisko Junáka – českého skauta, které nese Seifertovo jméno. Na Městské hoře ale i leccos dalšího připomíná dobu první republiky. Jen blízké „Medvědárium“ s bratrskou dvojicí huňatých hvězd televizních večerníčků, medvědy Kubou a Matějem (třetí z bratrů, Vojta je už od loňského dubna v medvědím nebi), je už současným oživěním lesoparku…

Z města se účastnící Putování za Třemi orlími pery přesunuli do polesí poblíž Lhotky u Berouna. Tam, v sedle mezi dvojvrším Plešivce a Malého Plešivce (u dnešní lovecké chaty U lizu, GPS: 49.9963833 N, 14.0785547 E) tábořily v roce 1916 dva pražské skautské oddíly – vodní Pětka Jaroslava Nováka – Braťky a pražská Devítka.

„Tábor navštívil také Miloš Seifert a skautům vyprávěl o systému zkoušek Orlích per, jak je do woodrafterské výchovy vnesl E. T. Seton,“ pokračoval ve výkladu již v roli průvodce „lesního okruhu“ Roman Šantora. „To zřejmě inspirovalo vůdce Pětky Braťku k vytvoření speciální skautské zkoušky. První odvážlivci ji podstoupili na dalším táboře o prázdninách 1917. O Třech orlích perech vyšel posléze článek v časopise Junák. V hnutí se však zkouška prosadila v programu skautských oddílů výrazněji až od druhé poloviny 20. let.“

Zajímavostí je, že ač zkouška nesla od počátku název Tři orlí pera, původně obsahovala až dvojnásobek úkolů: celodenní hladovění, mlčení a slušnou mluvu a chování, dále se skauti vydávali na okolí na potulku (zkouška osamělosti), museli přespat v lese (chlapci jednotlivě, dívky ve dvojici) a nakonec museli podstoupit tři rány prutem po nahých zádech. „Ač se obsah jednotlivých úkolů i podoba odznaku měnily v proudu času, podstata zůstala stejná po celé století. V mnoha oddílech ovšem i dnes – byť spíš symbolicky – musí úspěšní absolventi zkoušky projít i závěrečným rituálem tří ran prutem,“ dodal Bobo na závěr návštěvy dávného tábořiště.

V poslední částí celodenního Putování Za třemi orlími pery navštívili nejvytrvalejší zájemci ještě místo někdejší junácké rezervace Výbrnice u Nižbora. To je spjato už s jinou kapitolou skautské historie, zejména lesními školami. Ve 30. letech zde ale bylo přestěhováno i několik originálních srubů, které stály na tábořišti Slovenského jamboree v Praze 1930.

Dnes je zbylou památkou na „zlatou éru“ českého skautingu jen přestavěná dřevěnice a sousední replika zvoničky (GPS: 50.0091092 N, 14.0146169 E). U chaty byl zásluhou vodní Pětky umístěn také Braťkův památník. Přemístěn byl sem i vodácký stožár, který v roce 2013 zdobil na pražské Kampě výstavu ke stoletému jubileu oddílu.

Foto: Slavomil Janov a archiv/Skautský institut

Účastnící vycházky u budovy někdejšího gymnázia v Berouně Fundovaní průvodci Roman Šantora (vlevo) a Tomáš Studenovský Knižní novinka o životě a díle Miloše Seiferta. Pozorní posluchači hltali každé slovo průvodců! Od skautské klubovny na Městské hoře je to k Medvědáriu jen několik desítek kroků. Výprava míří do míst, kde se zrodila Tři orlí pera… … a Bobo ukazuje, kde stál tábor vodní Pětky. Jaroslav Novák – Braťka (vlevo) na historickém snímku z 20. let. Poslední pamětníci junácké rezervace Výbrnice u Nižbora. Braťkův památník a symbolický hrob (není známo, kde skončila urna s popelem Jaroslava Nováka).

Do administrace webu se v tuto chvíli nemůžete přihlásit. Zatím se čeká, než bude rozhodnuto, jak moc má být web otevřený. Děkujeme za pochopení. Pokud chcete v tuto chvíli přispět článkem nebo oznámením akce, kontaktujte zpravodaje pro komunikaci br. Nashvilla. X
| Nahlásit chybu
© Junák - český skaut (Kmen dospělých) 2017 - 2018 | kresby: Slovenský skauting | web: NO!sw 2017