Oldskautský tábor u Pařezské Lhoty: O chvále setkávání

foto-1Je príma, když si lidé rozumí a jsou spolu rádi. I proto jsme skauty, abychom mohli trávit čas společně. Jednou z příležitostí je týdenní oldskautské setkání na Pařezské Lhotě. Tábor pro starší a pokročilé se vším všudy.

Myslím, že jsem neviděla tábor v hezčím prostředí. Stanová podkova je lemována skalami a borovým lesem. Prostě Český i skautský ráj. Letos jsem zde mohla strávit pouze dva dny a litovala, že to nešlo na delší dobu. I za ty dva dny se toho událo poměrně dost.

Největší událostí bylo předání Řádu Zlaté syrinx Janu Šolcovi – Kólovi z Liberce. Nositelů tohoto řádu může být jen dvanáct. Na jaře odešel do skautského nebe jeden z nich – Josef Richter – Joe z Pardubic, a tak byla možnost osiřelý tucet doplnit, k čemuž se na táboře pod hradem pařez sešlo několik nositelů tohoto vyznamenání.

Ještě si ale s pomocí Wikipedie připomeňme, kdo je bratr Kól?

Populární internetový lexikon u jména Jan Šolc uvádí, že je to občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a československý politik. Po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. V 90. letech byl pracovníkem Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a stal se spoluzakladatel Etického fóra České republiky. V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 1996–1999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu lidí, kteří Václava Havla doprovázeli na různé události a byli mu k dispozici 24 hodin denně. Mezi jeho povinnosti v té době patřily i prověrky pracovníků zpravodajských služeb.

Opravdu důstojný životopis, hodný i vysokého oldskautského vyznamenání.

Beseda s bratrem Kólem byla opravdu zajímavá. Tématem byla současná vyhrocená situace na Ukrajině. Radost poslouchat člověka, který má tématiku nejen přečtenou, ale i zažitou, zná posloupnost událostí a ví co a proč. Poslouchali jsme s nadšením. Škoda, že se navečer musel vrátit do Liberce.

Další příjemnou událostí byla oslava kulatých narozenin náčelníka Kmene dospělých Jiřího Wolfa – Panda. Přání přišla od všech zúčastněných. Jiří, vše nejlepší na další skautské stezce.

Každý tábor má být plný her a soutěží. Nejinak to bylo na Pařezské Lhotě. Úterní dopoledne vyplnily soutěže v jednoduchých disciplínách typu házení na cíl, vrh koulemi na pétanque apod. A opět mně jen zamrzelo, že kvůli dřívějšímu odjezdu jsem se už vyhlášení výsledků nedočkala.

Na závěr je třeba zmínit výbornou táborovou kuchyni pod vedením Květy Plachtové. Bylo znát, že pro velké množství lidí nevaří poprvé a že již nejeden tábor okusil její výtečnou stravu.

Na Pařezské Lhotě bylo prostě fajn!

foto-2
1.
foto-3
2.
foto-4
3.
foto-5
4.
foto-6
5.
foto-7
6.
foto-8
7.
foto-9
8.
foto-10
9.
foto-11
10.
foto-12
11.
foto-13
12.
foto-14
13.
foto-15
14.
foto-16
15.
foto-17
16.
foto-18
17.
foto-19
18.
1. Národní oldskautský tábor u Pařezské Lhoty se probouzí do slunného letního dne. 2. – 3. Oldskauti z celé ČR na ranním nástupu a vztyčení státní vlajky. 4. – 7. Poutavě přednášející Jan Šolc – Kól …a jeho dychtivě naslouchající publikum. 8. Kól s napětím sleduje, co za ceremoniál se chystá pod plachtou stanu? Ještě netuší, že náčelník KD Jiří Wolf – Pando a senior Sboru nositelů Řádu Zlaté syrinx se chystají předat nejvyšší oldskautské vyznamenání právě jemu! 9. – 11. …a další ceremoniál: Bratr Pando a zástup gratulantů s přáním jeho sedmdesátinám. 12. – 15. Táborová kuchařka (ale zároveň zdravotnice) Květa Plachtová si s gratulací náčelníkovi odskočila od kuchyňské plotny. Hladové žaludky táborníků je třeba nasytiti! 16. – 17. Ze sportovních soutěží: Přehodím alespoň svůj stín? / Trefit koulí na pétanque malou cílovou značku není nijak snadné. 18. Táborový den se chýlí k závěru: Zapad´den…

Text a foto Eva Stanovská, klub oldskautů Pardubice/Vyškov

Jak pomoci oldskautům-seniorům překlenout nelehkou dobu osamění?

foto-1V současné nelehké době celoplošné karantény proti šíření koronaviru je pro mnohé oldskauty – zejména starší členy – velkým problémem pocit samoty a nečekané izolace od rodiny či přátel.

Zajímavou – sice drobnou, ale bezesporu potřebnou – výzvu k členům Kmene dospělých, která může uvedený problém oldskautů-seniorů alespoň trochu zmírnit, zaslala na kmenový web členka náčelnictva KD a zpravodajka pro charitu a sociální projekty Hana Kaprálková:

Sestry a bratři, chtěla bych Vás požádat – zavolejte nebo pošlete alespoň SMS svým starším skautským bratrům i sestrám, aby měli dobrý pocit, že  na ně v době, která citelně doléhá na každého z nás, někdo myslí. A možná při této příležitosti by bylo dobré pozdravit volaného dávným, ale dnes už téměř zapomenutým pozdravem – „Buď zdráv!“

V čem jsou kluby OS pro hnutí přínosem?

V čem může oldskautský klub být – na rozdíl od ostatních dospělých, kteří nejsou
činovníky, ale v hnutí setrvávají – přínosem pro středisko i mladší členy? Vyslovím několik myšlenek v bodech:

  • Příklad samostatné činnosti jednotky dospělých může být inspirující: Nejen samozřejmá
    podpora a výpomoc oddílům mladších členů, ale i svébytná oldskautská činnost, napomáhající osobnímu rozvoji členů klubu i společnosti v nejrůznějších podobách (péče o skautské tradice, poznávání a rozvoj povědomí o skautské historii a významných i zapomenutých osobnostech, charita, atd.).
  • Příklad bratrského společenství, generační party: Je dobré si brát vzor i z těch, kteří nehodili své skautování z let dospívání „za hlavu“ – prostě, roverským věkem skautský život nekončí!
  • Praktické naplňování hesla Jednou skautem, navždy skautem.
  • Případný rozvoj mezinárodních kontaktů, prezentace národních tradic i specifik Junáka; naplňování myšlenky celosvětového rozměru skautingu.
  • Přirozená platforma a prostor i pro ostatní činovníky a dospělé ve středisku pro
    výměnu zkušeností, nápadů a názorů, pokud o to jeví zájem.

Autor je vůdcem 145. klubu OS, Praha 2

Vnímejme rozdíly mezi „skautingem dospělých“ a „dospělými ve skautingu“

V jednom německém časopise byl před časem zveřejněn článek někdejšího skautského vůdce (dokonce absolventa wood-badge kurzu v Gilwellu), který už ale nyní působí jako představitel národní gildy dospělých skautů. Pisatel uváděl, že řada vůdců s obavou hledí k době, kdy se – chtě-nechtě – bude muset s prací s mládeží rozloučit a přenechat ji následovníkům, generačně i mentalitou bližším dnešním skautům. Těm, kteří však nechtějí ze skautingu odejít – byť jen formálně, protože i u našich západních sousedů ctí úsloví Jednou skautem, navždy skautem – otevírá bránu organizace dospělých.

foto-1V českém skautingu je situace poněkud jiná. Prakticky trvalé sepjetí oldskautingu s „mladým“ hnutím pod jednou střechou vytváří dobrou půdu pro společné – a jistě pro obě strany i prospěšné – soužití různých skautských generací. Přitom je ale nutno připomenout, že v prvorepublikové době, kdy byli oldskauti součástí Svazu junáků-skautů a skautek Republiky Československé, měl tehdejší Odbor Old-Scouts (de facto dnešní Kmen dospělých) v rámci Svazu výrazně silné autonomní postavení.

K touze po společné organizaci „oldů“ s mladými skauty přispěla ale paradoxně, i když nechtěně, také někdejší politická moc: V poválečném období a poté při krátkém skautském nadechnutí v letech 1968/1969, nebylo dospělým v Junáku pod ideologickou kuratelou komunistů dopřáno, aby se mohli zformovat do vlastního generačně-programového společenství. Podle tehdejších politických vládců by dospělí svými „reakčními názory“ mohli negativně působit na mládež. Pro dospělé s výjimkou vedoucích tak v Junáku oficiálně nebylo místo. Oldskauti stáli jaksi ve stínu hnutí, a ani samotný Junák je nijak zvlášť nepreferoval. O to víc to „oldy poutalo ke skautingu, pomáhali v oddílech i jinde v hnutí, kde bylo třeba.

K ustavení Kmene dospělých došlo až po třetí obnově Junáka. Kmen vznikl v roce 1990 a už o rok později byli čeští a slovenští oldskauti přijati do mezinárodního společenství dospělých ISGF.

Od té doby oficiálně – ale prakticky už i mnohem, mnohem dříve – můžeme hovořit o dvou skupinách dospělých v Junáku:

1. Vůdcové, činovníci i další dospělí propojení s činností oddílů (mnohdy sami jejich odchovanci) tvoří přirozené a potřebné personální zázemí skautingu jako „průvodci mládeže“. Tuto skupinu definuje i metodika WOSM: V anglickém originálu v opakovaných vydáních (ale i překladech do dalších jazyků) vyšla s názvem Adults in scouting (obr. 1) – možno přeložit jako Dospělí ve skautingu. Před téměř dvěma desetiletími byla brožura přeložena i do češtiny; s předmluvou a úvodní statí zaměřenou na specifika našeho hnutí byla nazvána Dospělí pro skauting. Editor českého vydání ovšem v publikaci hned v úvodu zdůrazňuje, že skupina „dospělých pro skauting“ nemá nic společného s oldskautingem! Problematika „skautské personalistiky“, čili oblast, ve které skauting vyhledává zdroje „dospělých průvodců“ mládeže a podle svých cílů s touto skupinou také pracuje, je totiž výrazně odlišná od oldskautingu.

2. Druhou kategorií je „skauting dospělých“ – u nás i s přetrvávajícím historickým pojmenováním oldskauting. Jde o svébytnou formu skautingu, která v široce rozvětveném hnutí umožňuje realizovat se vlastní činností v duchu skautských ideálů všem, pro něž se stal skauting životním stylem. Zároveň ve skautingu dospělých (oldskautingu) mohou najít prostor k i ti, kteří v mládí neměli z různých důvodu možnost projít skautingem, ale jeho hodnoty chtějí sdílet aspoň v dospělosti.

V roce 1953 se po dlouhém úsilí podařilo sdružit „bývalé skauty“ do mezinárodního společenství dospělých skautů a skautek – původně IFOFSAG, dnes ISGF. Poslání a cíle skautingu dospělých definuje Ústava ISGF, ale také další dokumenty, například základní příručka International Scout and Guide Fellowship (obr. 2) nebo Booklet of ideas (obr. 3). O obsah obou dokumentů se opírá i motivační program Oldskauting 21, jehož obsah popisuje kmenová brožura OS 21 Jednou skautem, navždy skautem.

Pro české oldskauty z předchozího vyplývá, že Kmen dospělých je národním společenstvím dospělých skautů a skautek, kteří podporují hlavní poslání Junáka, čili výchovu mládeže (což oldskauti činí v mnoha nejrůznějších formách), ale zároveň rozvíjejí vlastní činnost podle svého specifického programu i poslání ISGF. A nutno zdůraznit, že tuto činnost chtějí rozvíjet plnohodnotně, nikoliv jen jako doplněk podpory výchovy mládeže!

Bylo by dobré, kdyby se se zmíněnými (i dalšími) dokumenty a metodikami seznámili všichni, kteří nyní v různých pozicích vstupují do diskuse o postavení dospělých v našem hnutí, tak jak tuto problematiku předestřel valný sněm Junáka – českého skauta ve Velkém Meziříčí. Znalostí obsahu zmíněných dokumentů, a k tomu i se špetkou snahy o pochopení rozdílů obou skupin dospělých, by jistě došlo k eliminaci řady nedorozumění, která zmíněnou diskusi v hnutí nezřídka provázejí.

Autor je vůdcem 48. klubu OS Jestřábi, Praha

foto-2 foto-3 foto-4

Buďme aktivní v diskusi o budoucnosti Kmene dospělých!

Na loňském jarním valném sněmu Junáka – českého skauta ve Velkém Meziříčí byla kromě jiného zahájena diskuse o postavení dospělých v rámci organizace, včetně budoucnosti Kmene dospělých.

První zásadní výměna názorů na toto téma mezi oldskauty a čelními představiteli náčelnictva Junáka proběhla v závěru uplynulého roku, na listopadové Kmenové poradě v Kutné Hoře. Na tomto pracovním fóru byly vyřčeny i v mnohém odlišné pohledy na místo a činnost různých skupin dospělých v rámci společné skautské organizace.

Diskuse budou jistě s ještě větší intenzitou pokračovat v tomto novém roce. Pro Kmen dospělých je toto téma klíčové. Proto je nutno, aby se oldskauti zapojili do diskuse skutečně aktivně – v klubech, na kmenových akcích, při jednání poradních sborů okresních a krajských legátů, na připravovaném Národním oldskautském jamboree… Ale stejně tak je třeba pozorně vnímat i hlasy a názory z „mladé“ části Junáka.

Tato diskuse však celému hnutí prospěje jen tehdy, když každá z debat bude zároveň hledat řešení s co největší snahou o vyváženost argumentů všech diskutujících stran, s ohledem nejen na potřeby organizace jako celku, ale i specifické potřeby a poslání samotného Kmene dospělých.

Alena Pauknerová – Ginkgo
členka 48. klubu OS Jestřábi Praha

Pokračujme k střádání „mince k minci“ pro dobrou věc

Jedním z klíčových projektů Kmene dospělých v oblasti charity a sociálních aktivit je podpora výcviku asistenčních psů. Od jiných projektů – například skautského dárcovství krve Drákulovina, v němž je zapojení se do značné míry podmíněno zdravotní způsobilostí či věkem dárců, může na asistenčního psa přispět bezesporu každý.

Když byla kmenová sbírka v roce 2014 vyhlášena, cílem bylo dát v průběhu čtyř let “do kupy” částku, která by pokryla náklady na výcvik jednoho pejska. Je známo, že výcvik každé ho psa trvá dva roky a stojí přes 200 tisíc korun!

Jaká je dosavadní bilance našeho snažení? Zatím se nám podařilo shromáždit a na konto výcvikové základny Pomocné tlapky odeslat přibližně „jen“ čtvrtinu celé částky, necelých padesát tisíc. Určitě to „jen“ není málo, ale…

Spolu s dalšími oldskauty z Jihočeského kraje přispíváme do sbírky ve prospěch Pomocných tlapek každoročně částkou kolem dvou tisíc korun. Neměli bychom však být v tomto směru ale ještě aktivnější? Nejen u nás, ale společně s „oldy“ v celé republice! Proč projekt neoslovil víc dárců napříč kmenovou základnou?

Už samotný název celého charitativního projektu – Mince k minci – naznačuje, že pro peníz není třeba okamžitě sahat do kapsy. Spíše pravidelně – každý večer, či alespoň obden – vložit do kasičky byť jen jednu korunu. Kdyby se takto nastřádané mince daly na konci roku na jednu hromádku za celý kmen, nad celkovou sumou bychom asi žasli…

Kmenem dospělých podporované „Tlapky“ vycvičily za čtvrt století na dvě stě zvířat. Jen vloni předaly další čtyřnohé souputníky patnácti zdravotně hendikepovaným klientům, z toho 13 dětským pacientům, mnohým na invalidním vozíků.

Ač plánovaný čtyřletý cyklus sbírky pro Pomocné tlapky byl posledním dnem roku 2017 završen, zůstáváme našemu předsevzetí ještě dost dlužni. Každý dluh však lze smazat. Zůstaňme tedy ještě u tohoto projektu a dotáhněme symbolicky výcvik našeho „oldskautského“ pejska až do konce!

Karel Trávníček – Origo
klub OS Strakonice

100 let republiky – víc než kulaté výročí

Už od prvních dnů nového roku 2018 si připomínáme významné výročí, které se dotýká nás všech – 100 let od založení Československa. Jak už ostatně ukázal i novoroční ohňostroj v národních barvách v našem hlavním městě, zrod republiky se rozhodně neváže jen k památnému datu 28. října!

Před sto lety stáli skauti přímo u kolébky Československé republiky. Byli nápomocní tehdejším představitelům nového státu, jak jen mohli. Je dobré připomenout naprosto ojedinělou Poštu českých skautů nebo obětavou pořadatelskou službu při jednáních vysokých státních orgánů či později při velkolepém příjezdu prezidenta T. G. Masaryka do svobodné vlasti.

Jednou z hlavních výzev letošního roku by proto pro všechny skauty měla být výrazná aktivita k tomuto jubileu. Zavazuje nás k tomu právě odkaz prvních českých skautů a oldskautů.

Z již známých aktivit k jubileu je dobré zmínit například výstavu, která se připravuje za aktivní účasti členů Kmene dospělých v Poštovním muzeu v Praze, či tradiční setkání v kolébce českého skautingu Orlovská šlápota. Věřím však, že v kmenovém kalendáři se takových akcí s jubilejní visačkou objeví co nejvíce. Důležité však bude nebýt jenom pasivním konzumentem toho, co zorganizují jiní. U mnoha aktivit bude třeba hodně ochotných pomocných rukou. Podají je skauti podobně jako před sto lety?

Josef Kopecký – Bill
vedoucí klubu OS Světlá nad Sázavou