Beseda o Jaroslavu Foglarovi v Památníku národního písemnictví

Letošní 110. výročí narození Jaroslava Foglara (nar. 6. července 1907), výjimečné osobnosti české literatury pro mládež a legendárního skautského vůdce, bylo v předvečer jeho jubilea připomenuto i besedou v Památníku národního písemnictví v Praze.

Znak Foglarovy "Dvojky"Místo nebylo zvoleno náhodně: V literárním archivu Památníku národního písemnictví je uložena podstatná část pozůstalosti Jaroslava Foglara (známého i mezi veřejností pod skautskou přezdívkou Jestřáb) – zejména rukopisy a dokumenty související s literární tvorbou, deníky, korespondence, drobné osobní předměty a také skautské písemnosti a kroniky Dvojky. Celý Foglarův fond je uložen ve 279 archivních kartónových krabicích, které by – složeny vedle sebe – vytvořily 60metrovou řadu. Obsah fondu je v badatelském režimu PNP dostupný literárním a skautským historikům, pedagogům i dalším registrovaným zájemcům.

Hlavními aktéry besedy byli dva odchovanci Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky, chlapecké pražské Dvojky – Michal Beránek a Jaroslav Čvančara. Oba poznali Foglara velice blízce jako aktivní „dvojkaři“ v období na přelomu 50. a 60. let. S Jestřábem však byli trvale v kontaktu i po odchodu s oddílu, až do jeho skonu v roce 1999.

Iniciátor besedy Michal Beránek žije dlouhodobě ve Francii. S vrstevníky-dvojkaři se však pravidelně schází dodnes, minimálně při lednovém multigeneračním oddílovém setkání, nebo každoroční červnové výpravě někdejší oddílové party na tábořiště u Zelené říčky pod Kriváněm v podhůří Vysokých Tater.

Druhý aktér besedy Jaroslav Čvančara – Jáček, mimo jiné autor prvního filmového dokumentu o Foglarovi – Jestřáb (natočeno 1981–1986), je dnes také aktivním členem 48. klubu oldskautů Jestřábi.

Pražská beseda navázala na obdobnou akci, kterou Michal Beránek připravil vloni v listopadu na univerzitě ve švýcarské Basileji. V aule na akademické půdě se sešla zejména komunita krajanů, kteří žijí ve Švýcarsku, někteří přijeli i okolních zemí západní Evropy. Mnozí z krajanů-exulantů si při odchodu z Československa v době komunistického režimu přibalili do skromných zavazadel i některou Foglarovu knihu či sešitové příběhy Rychlých šípů. Také tyto „suvenýry“ jim důvěrně připomínaly domov a dodnes zůstávají cenným rodinným majetkem pro generace potomků.

Vyprávění a vzpomínky přednášejících a následná diskuse s publikem byly v Památníku národního písemnictví doplněny projekcí více než stovky slajdů fotografií, dokumentů, kreseb, ukázek spisovatelovy tvorby či záznamů z kronik Dvojky a dalších materiálů. Toto vše dokumentovalo až neuvěřitelnou šíři záběru a dosahu autorova literárního i pedagogického díla a nesmazatelnost jeho stopy ve skautingu.

K celkově zdařilému průběhu setkání Jestřábových příznivců v historickém sále Boženy Němcové přispěli dílem i další odchovanci Hochů od Bobří řeky: Dekorační panel se stylizovaným znakem pražské Dvojky – prolínající se heraldickou lilií s číslicí 2 – připravil vůdce Dvojky z počátku 90. let Milan Žaloudek. K vidění byla i historická vlajka pražské Dvojky, nejstaršího českého skautského oddílu s nepřetržitou činností od roku 1913. Vlajka byla dlouhou dobu považována za nevratně ztracenou, podařilo se ji však znovu nalézt. Dnes je jako vzácná relikvie uchovávána péči Jaroslava Šrédla – Větříka. Fotodokumentaci besedy si vzal na starost Dušan Dostál, který v době skautování u Foglara tvořil s Jáčkem nerozlučnou kamarádskou dvojici.

Dostálovým objektivem byly vytvořeny i první dva snímky fotogalerie k besedě v PNP. Na archivní třetí fotografii je zachycen Jestřáb ve vůdcovském křesle na táboře u Zelené říčky v roce 1961, v pozadí v pravém rohu se směje 13letý Jáček. Čtvrtá momentka: Dva Jaroslavové – Foglar a Čvančara – o tři desetiletí později, při rozhovoru v roce 1993.

„Nutno poděkovat Michalu Beránkovi, že se s entusiasmem sobě vlastním ujal přípravy této besedy, jak pro krajany ve Švýcarsku, tak u nás doma,“ řekl uznale k zanícení svého někdejšího souputníka v oddíle Hochů od Bobří řeky Jaroslav Čvančara. „Škoda jen, že pozvánka na jistě zajímavou akci – bez ohledu, že jsem v besedě mohl přidat i sám pár osobních vzpomínek – neoslovila víc dnešní mládež. A oba nás mrzelo, že jsme se v sále nesetkali ani se skauty ze současné Dvojky…“

Obrazovou zprávu Michala Beránka k besedě si lze přečíst zde.

Foto: Dušan Dostál a archiv/Jaroslav Čvančara

Mince k minci pro Pomocné tlapky

Už čtvrtým rokem, od jara 2014, se čeští oldskauti mohou zapojit do charitativního projektu Kmene dospělých – Mince k minci.

Střádáním drobných příspěvků jednotlivců či z klubů se dlouhodobě vytváří fond, jehož výtěžek je každoročně v období Vánoc věnován ve prospěch vybrané sociálně-charitativní či jiné obdobné společensky prospěšné aktivity.

Pro „rozjezd“ byl projekt zacílen na podporu výcviku asistenčních psů. Tito čtyřnozí společníci jsou nepostradatelnými pomocníky řady našich zdravotně hendikepovaných spoluobčanů, často upoutaných na invalidní vozík.

Nutno připomenout, že na rozdíl od vodících (slepeckých) psů pro nevidomé, jejichž výcvik je z podstatné části hrazen státem z fondů sociální péče, na asistenční psy dosud výcviková centra žádnou podporu nedostávají! Pokud zdravotně postižený zájemce psa potřebuje, musí si jej uhradit sám! Existuje však možnost získat asistenčního psa prostřednictvím některých společností, které je klientům poskytnou zdarma. Prostředky na výcvik získávají tyto společnosti od sponzorů, drobných přispěvatelů, nebo z jiné činnosti.

O tom, jak náročná a dlouhodobá je příprava asistenčního psa, než se může stát věrným a prospěšným pomocníkem postihnutého člověka, hovoří výmluvně dva základní údaje: Výcvik jednoho zvířete trvá dva roky a stojí 200 tisíc korun!

V úvodním období projektu Mince k minci navázal Kmen dospělých spolupráci s obecně prospěšnou společnosti Pomocné tlapky. Toto výcvikové centrum (se sídlem ve Starém Plzenci v západních Čechách) se výchovou a výcvikem asistenčních psů zabývá od roku 2001. Za půl druhého desetiletí vycvičily Pomocné tlapky už 190 psů, kteří se stali nepostradatelnými pomocníky hendikepovaných občanů s různými formami zdravotního postižení.

V prvním roce výcviku jsou z chovů vybírána vhodná štěňata (jako asistenční psi se nejvíce osvědčila plemena retrívra), která jsou ve výcvikové „školce“ připravována na svoji budoucí roli. Ve druhém roce jsou již mladí psi zařazeni do speciálního výcviku, který je „šitý na míru“ konkrétnímu klientovi. V tomto období se také oba nastávající společníci seznamují na víkendových setkáních a zvykají si na sebe. Výcvik končí předáním psa novému majiteli.

Po prvním roce společného soužití se vytvořené kamarádské – či téměř rodinné – týmy představují na pravidelné červnové slavnostní – „promoci“ asistenčních psů. Při setkání se společně všichni dělí o své zkušenosti. Od šťastných majitelů zaznívají na čtyřnohé asistenty jen samá slova chvály…

Od roku 2014 přispěli oldskauti Pomocným tlapkám každoročně částkou kolem 14 tisíc korun. Většina příspěvků přišla z klubů. V několika případech byl fond doplněn výtěžkem z charitativních trhů (např. na národním oldskautském jamboree) nebo díky speciálním klubovým projektům.

V roce 2015, v rámci pilotního ročníku celorepublikové akce Skautský dobrý skutek, přispěli členové KD navíc třemi tisíci korunami na krmivo pro výcvikovou základnu v Oseku u Rokycan.

V první červnový víkend se zástupci Kmene dospělých zúčastnili letošní Promoce Pomocných tlapek. Akce se tradičně uskutečnila Domě Exodus – komunitním centru v Třemošné u Plzně. Hlavními aktéry promoce byl rovný tucet dvojic, které už celý rok tvoří nerozlučný tandem: dvanáct šťastných majitelů a jejich asistenčních psů.

Jsme velice rádi, že také dospělí skauti se stali našimi partnery – ba přímo přáteli. Vaší podpory si nesmírně ceníme. Je to neocenitelná služba těm, kterým svými příspěvky pomáháte,“ ocenila spolupráci s Kmenem dospělých Junáka ředitelka společnosti Pomocné tlapky Hana Pirnerová.

Foto: Slavomil Janov

Ostrý start mezinárodních aktivit

Letošní rok byl tradičně zahájen výměnou novoročních blahopřání s gildami z blízkého okolí i vzdálených končin. Druhá vlna gratulací, vzpomínek a připomínek se převalila přes internetovou poštu v únoru při příležitosti Dne zamyšlení a oslav narozenin zakladatelů skautingu.

Hlavní jarní událostí se stal 7. evropský workshop ISGF na téma Cesta 2020 – Krok za krokem do budoucnosti (3. část). Pracovní seminář s tématy týkajícími se využívání nových médií k přilákání nových členů, se uskutečnil 3. – 8. března na zámku Smolenice na Slovensku. Zúčastnilo se ho 32 delegátů z Rakouska, Německa, Polska, Slovenska, Řecka, Španělska, Irska, Finska, Norska, Švédska, Nizozemska, Belgie a České republiky. Kmen dospělých na semináři zastupovaly Hana Kaprálková a Alena Nekolová.

Workshop zahájila předsedkyně Evropského výboru ISGF Doris Stockmann (Finsko), v čele usedl také prezident asociace Dospělých skautů a skautek Slovenska, zastřešující organizace slovenských oldskautů v ISGF. Čestným hostem hejtman Trnavského kraje Tibor Mikuš.

V řadě skupinových seminářů a prezentací se účastníci zabývali zejména tématy, jak prezentovat ISGF, vést komunikaci uvnitř národních gild i s veřejností a jak rozšířit a posílit členství v mezinárodním společenství o další dospělé skauty. Mezi instruktory byla i Leny Doelman z centrálního oddílu ISGF (Central Brand), která se zabývala problematikou sociálních médií s důrazem na webové stránky ISGF.

Součástí semináře byly rovněž prezentace zúčastněných zemí, ze kterých bylo vidět aktivity, projekty a rozvoj jednotlivých národních společenství. Tento workshop ukázal rozdíly mezi zastoupenými zeměmi, jakož i aspekty, na kterých by se mělo i nadále pracovat.

Znáte historii Svojsíkova oddílu?

Obnova činnosti Junáka v roce 1968 byla možná jen proto, že na výzvu náčelníka nabídli své služby mládeži „staří skauti“. Byli to zejména ti, kteří v před a poválečném období prošli skautskou výchovou, a i když poté byli všelijak postižení – trestním stíháním i vězením, jiní společensky, pracovně či jinou formou perzekuce svobodě – zůstali věrni ideálům skautingu.

Také proto hned na III. sněmu Junáka, který proběhl 23. – 24. 11. 1968 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, nejvyšší orgán vysoko ocenil jejich celoživotní zásluhy o udržení a rozvoj junáctví. Současně učinil rozhodnutí, zařadit tyto zasloužilé skauty do nově vytvořeného Svojsíkova oddílu.

Na základě tohoto rozhodnutí ustavila ÚRJ 24. 2. 1970 pracovní skupinu pro přípravu svolání ustavující schůzky Svojsíkova oddílu. Skupinu tvořili významní činovníci – sestry Koseová a Benšová a bratři Němec, Bouše, Filip, Hála, Brich, generál Ureš a Vaněk. Organizační rada Junáka zastoupená bratry Řehákem a Boušem rozeslala všem, kteří přicházeli v úvahu na členství ve Svojsíkově oddílu, pozvánku na ustavující schůzi. Toto jednání se uskutečnilo 14. 3. 1970 ve Společenském domě Mars na Nám.– nám. Kubánské revoluce v Praze-Vršovicích. Schůzi za účasti 104 přítomných zahájila a v zastoupení Antonína Suma řídila Vlasta Koseová.

Pokřik Svojsíkova oddílu se stal současně heslem i mottem celého oddílu a zní: „Jasná hlava Svojsíkova vede šedé hlavy dál.“

V článku byl využito úryvku z práce Jana Punčocháře a Havla Šmída Svojsíkův oddíl – historie a vznik.

Do administrace webu se v tuto chvíli nemůžete přihlásit. Zatím se čeká, než bude rozhodnuto, jak moc má být web otevřený. Děkujeme za pochopení. Pokud chcete v tuto chvíli přispět článkem nebo oznámením akce, kontaktujte zpravodaje pro komunikaci br. Nashvilla. X
| Nahlásit chybu
© Junák - český skaut (Kmen dospělých) 2017 - 2018 | kresby: Slovenský skauting | web: NO!sw 2017