Po tři desetiletí, prakticky od založení Kmene dospělých v roce 1990, byl velmi výraznou postavou oldskautského společenství u nás. O to více všechny, kteří jej znali, rozesmutněla zpráva, že Čestmír Janata – bratr Dafne z Lovosic, vůdce oldskautského klubu Terezín a dlouholetý čelní představitel skautského Kraje Přemysla Oráče, zemřel 22. února 2024 ve věku nedožitých 91 let.
Až do zralého a vysokého věku byl společně s manželkou Květou – sestrou Mogájou, se kterou tvořili výjimečný skautský pár, účastníkem většiny významných kmenových akcí – letními tábory v Pařezské Lhotě počínaje přes Národní oldskautská jamboree a řadu ročníků česko-slovensko-polského Trojsetkání až po zahraniční zájezdy.
Po dlouhou dobu byl také tahounem klubové činnosti a jako obětavý činovník až do posledních okamžiků pracoval po boku krajského legáta KD Ústeckého kraje.
Na většině akcí bratr Dafne nechyběl se svým fotoaparátem či filmovou kamerou. Drahnou dobu byl dvorním kmenovým fotografem a filmařem. Jeho momentky a dokumenty dnes tvoří velkou část archivu Kmene dospělých a zaručují, že odkaz současné oldskautské činnosti zůstane zachován i pro další skautské generace.
Čestmír Janata – Dafne zanechal díky své aktivní práci v KD výraznou stopu v klubové i regionální skautské historii. A mezi osobnostmi Kmene dospělých mu patří čestné místo i za velký díl práce, kterou odvedl na půdě náčelnictva KD.
Vloni na jaře, kdy Čestmír Janata oslavil devadesátiny, mu zástupci NKD přijeli v narozeninový den gratulovat přímo do Lovosic. Krátce na to bratru Dafnemu stisklo levici celé kmenové náčelnictvo, které jej uvítalo na svém zasedání v Praze. U všech těchto setkání nechyběli ani Dafneho následovníci z řad skautských fotografů, kteří tak milé a srdečné chvíle s jubilantem zaznamenali. Jejich momentky nám budou bratra, který už sedí u věčného táborového ohně, připomínat živě i v budoucnosti:
Dne 2. ledna 2024 nás navždy opustil bratr Zdeněk Navrátil – Fetišek, skautský činovník, vzdělavatel, výrazná osobnost nejen ivančického skautingu a nositel nejvyššího vyznamenání Řádu stříbrného vlka.
Zdeněk Navrátil – Fetišek se narodil v Ivančicích 28.2.1932. Už na gymnáziu měl problémy kvůli své víře a skautingu, kterému se začal věnovat po skončení války v roce 1945. Při čistkách ke konci 50. let ho jako politicky nespolehlivého vyhodili ze zaměstnání a jako inženýra poslali na pomocné práce. To už se oženil a měl dva syny.
V letech 1968 – 70 se podílel na znovuobnovení skautingu, 21. srpen 1968 prožil na skautském táboře. V rámci okresu ještě pomohl zorganizovat vůdcovské zkoušky a přispěl tak k zajištění další generace skautských činovníků. Následky špatného kádrového posudku rodiny nesly i jeho synové.
Po roce 1989 se opět podílel na znovuobnovení skautingu v Ivančicích a byl předsedou okresní rady Junáka Brno-venkov. Bratr Fetišek přednášel na různých skautských kurzech a seminářích, byl autorem nejedné skautské publikace a nositelem řádu stříbrného vlka. Celoživotní oporou mu byla jeho manželka Lidmila Navrátilová – Muha a jejich tři děti. Navždy nás opustil 2. 1. 2024.
O životní i skautské pouti bratra Fetiška se můžete více dočíst nebo si poslechnout v jeho vlastním vyprávění zachyceném v rámci projektu Paměť národa.
Kdo jste bratra Fetiška znali, vzpomeňte na něj spolu s námi.
Poslední rozloučení s bratrem Navrátilem – Fetiškem proběhne v úterý 9. 1. 2024 ve 14 hodin v ivančickém kostele Nanebevzetí Panny Marie(Palackého náměstí, Ivančice).
V úctyhodném a požehnaném věku 98 let zemřel 17. srpna 2022 Jiří Světlík, bývalý politický vězeň, člen oldskautského klubu Šedá střela Plzeň a nositel nejvyššího vyznamenání Junáka – Řádu Stříbrného vlka.
Životní svízele Jiří Světlíka – bratra Medvěda – z dob totalitních režimů jsou trochu podobny osudu rovněž letos zemřelého nejstaršího českého skauta Eduarda Marka – Hroznýše. Také Jiří Světlík byl zatčen za protektorátu i po komunistickém puči a doba nesvobody za mřížemi se mu zaryla až do kůže.
V roce 1944, kdy byl v totálním nasazení nucen pomáhat v německém průmyslu, byl zatčen za opuštění pracovního tábora a tajné návštěvy rodné Plzně. Na soud čekal v Mnichově, ale konec války však přišel dřív, než by mohl pocítit zvůli nacistické justice.
To, z čeho se Jiřímu podařilo uniknout za německé poroby, se mu „vrátilo“ po nástupu rudé moci po únoru 1948. Nejdříve Světlíkovi přišli o rodinnou tiskárnu. V roce 1952 byl Jiří zatčen a odsouzen za pomoc vězňům v jáchymovských lágrech. V komunistických žalářích pak strávil více než deset let.
„Zapojil jsem se do činnosti odbojové skupiny, která například sháněla a tajně předávala vězňům jídlo. Jindy jsme zase od vězňů přebírali tajně psané dopisy a doručovali je jejich příbuzným. Skupina ale byla odhalena a já vyfasoval 20 let za vyzvědačství a velezradu. Když jsem se dostal za mříže, bylo mi mi osmadvacet. V několika věznicích a také v uranových dolech jsem pak strádal deset let a dva měsíce. Na svobodu jsme se dostal iaž díky amnestii v roce 1962,“ vzpomínal na těžkou dobu bratr Medvěd. Pro příští generace a hlavně jako memento adresované dnešní mládeži popsal své útrapy v knize Paměti starého kriminálníka.
Za své životní odhodlání bojovat proti zlu byl Jiří Světlík oceněn řadou uznání. V srpnu 2020, v svých 96 letech, mu byl za rovněž celoživotní oddanost skautským ideálům udělen Řád Stříbrného vlka. Slavnostní akt – jak je zachycen i ve fotoreportáži k tomuto článku – proběhl v režii plzeňských oldskautů a pod taktovkou krajského legáta Kmene dospělých Pavla Pokorného – Slima ve výjimečném prostředí Meditační zahrady – Památníku obětem zla.
1. Skautskému slibu zůstal Jiří Světlík – Medvěd věrný i v nejtěžších životních obdobích. – 2.–5. Při slavnostním dekorování bratra Medvěda Řádem Stříbrného vlka se plzeňská Meditační zahrada zaplnila skauty všech generací. – 6. Na poděkování svému významnému rodákovi nezapomnělo ani Medvědovo rodné město. V roce 2019 převzal k 95. narozeninám z rukou tehdejšího primátora, dnes ministra kultury Martina Baxy stříbrnou pamětní medaili Plzně udělovanou významným osobnostem.
Autor: 48. klub oldskautů Jestřábi a Akademie Jaroslava Foglara | Přidáno dne (Editovat)
Jiří Hurdálek, majitel a provozovatel svérázného občerstvení v dřevěnici na kraji Prokopského údolí za viaduktem v pražských Hlubočepech, stál zdánlivě “stranou” – či spíše “ve stínu” – aktivit, které pořádají oldskauti ze 48. klubu Jestřábi a Akademie Jaroslava Foglara už po řadu let v romantickém kaňonu na jihozápadním okraji hlavního města.
Kdykoliv však foglarovci ve “svém” a zároveň “jeho” údolí pořádali jakoukoliv akci v zájmu rozvoje odkazu legendárního spisovatele a skautského vůdce, vždy ochotně pomohl a podpořil tuto činnost.
„V Prokopském údolí u Prahy vykročil Jaroslav Foglar v roce 1920 na svou celoživotní skautskou stezku a vždy se do tohoto malebného údolí vracel. Proto je i častým cílem a místem, našich aktivit právě Prokopák,” připomíná Jiřího nenápadnou, ale cennou podporu Slavomil Janov, vůdce 48. klubu oldskautů Jestřábi a zakladatel Akademie Jaroslava Foglara. “A právě Jiří Hurdálek nám mnohokrát poskytl u svého srubu – Hurdálkově Jedové chýši – zázemí pro aktivity klubu a akademie. A že jsme těch akcí v Prokopském údolí pořádali za uplynulého půl druhého desetiletí bezpočet,“„U Jedový chýše jsme měli například možnost uskladnit materiál pro pamětní desku Jaroslava Foglara, umístěnou následně na skále „u kinoherce“. Podobně byl zde i start a cíl řady poznávacích vycházek do Prokopáku…“
Víc než šest let byla na boční stěně srubu instalována také informační tabule k poznávací trase Romantickou stezkou Jaroslava Foglara. Pravda, časem se ukázalo, že tabuli bude nutno přemístit někam, kde by byla „víc na očích“ návštěvníků Prokopského údolí, ale ve své době zde svůj účel zdárně plnila. S jejím přemístěním se nyní počíná do areálu blízkého dětského hřiště s plánovanou instalací lavičky Jaroslava Foglara.
V neposlední řadě se Hurdálkova Jedová chýše stala i místem, kde oldskauti z klubu Jestřábi společně s přáteli od roku 2017 pravidelně zahajovali nový akademický a skautský rok. Zvedáním opony před dalším obdobím činnosti se stal Rokosův memoriál v podobě plavecké či potápěčské taškařice v nedalekém skalním Jezírku. „Po vodním a podvodním zápolení jsme vždy zamířili k Jedový chýši, kde v horkém sklonku léta podával Jiří z okénka vždy dokonale vychlazené nápoje. V chladu či dešti nás zase naopak skvěle zahřál jeho grog nebo čaj s griotkou,“ vzpomíná na pohostinnost Jedový chýše foglarovec Martin Rosol.
„Protože Rokosův memoriál je happeningem, jímž si připomínáme nešťastně utonulého chlapce Rokose z Foglarova románu Boj o první místo, Jirka Hurdálek nám vždy připravil i ve speciálním láku podle vlastní receptury naložené buřty-utopence,“ připomíná k tomu báječnou zdejší delikatesu člen oldskautského klubu Jestřábi Libor Čermák.
„Při každém ročníku Rokosova memoriálu vybíráme společně do klobouku i nějakou sumu na dobročinné účely,“ dodává ještě k akci v Prokopáku Alena Pauknerová – Ginkgo, rovněž členka klubu Jestřábů. „Jednou to bylo na podporu skautky se sociálně slabší rodiny, aby nemusela sama střádat korunku ke korunce na členský poplatek ve svém středisku Junáka. Jindy jsme zase vybrali příspěvek na podporu výcviku asistenčních psů Pomocné tlapky a podobně. Když to Jirka Hurdálek viděl, pronesl: Ty utopence a pití máte grátis a ušetřené peníze přihoďte ode mě do klobouku na dobrou věc.“
Naposledy byl Jirka Hurdálek s oldskauty a foglarovci v kontaktu nedávno, polovině července. Ve „volebním štábu“ v Jedový chýši sestavoval kandidátku Společnosti proti developerské výstavbě v Prokopském údolí pro letošní podzimní komunální volby. Jako v předchozích obdobích, i nyní se touto formou zapojují do boje za ochranu Jestřábova milovaného údolí i členové Akademie Jaroslava Foglara.
Letos byl však Jiří „špílmachrem“ volebního týmu ochránců Prokopského údolí naposledy. V úterý 9. srpna nečekaně zemřel.
V pondělí 15. 8. v 13 hodin budou ostatky Jiřího Hurdálka uloženy do rodinné hrobky na hřbitově ve Voticích.
Jirko, nezapomeneme! Vždyť v Prokopáku zůstáváš v našich myslích natrvalo!
Foto archiv/Milan Lebeda, Tim raven, Slavomil Janov a archiv/SPDV a Oldskauting.cz
V pondělí 31. ledna 2022 zemřel Josef Richter, nositel nejvyššího oldskautského vyznamenání Řádu Zlaté syrinx. Skonal po dlouhé těžké nemoci ve věku 84 let.
Člen 14. klubu OS v Pardubicích byl na počátku 90. let po ustavení Kmene dospělých členem jeho prvního náčelnictva. Později vykonával funkci krajského zpravodaje a zastával i další činovnické posty. Stejně zanícený pro práci v oldskautingu byl ale i ve svém klubu.
Více než v slasvnostním kroji s činovnickými prýmky jej však bylo možno na skautských akcích potkat v pracovním oblečení. Na jeho ochotné ruce při jakémkoliv úkolu se mohli spolehnout i organizátoři velkých kmenových akcí, národními jamboree počínaje a oldskautskými tábory konče.
Právě činorodost a nadšení, s jakým se chopil i té zdánlivě „nejpodřadnější“ práce, byly pro Josefa charakteristické. Zejména se svým klubovým parťákem Jiřím Mastíkem – Robym vytvořil dvojici, kterou bylo možno vidět do poslední chvíle příprav akcí v montérkách s nářadím v ruce, zatímco jiní se už oblékali do slavnostních krojů. Na Joea s Robym tak málokdy zamířila světla reflektorů. Nenápadně, v ústraní pracovali na tom, co bylo třeba dodělat, nebo připravit pro další program.
Výrazná stopa po Josefu Richterovi tak zůstane i v historii vzpomínaných letních oldskautských táborů u Pařezské Lhoty v Prachovských skalách. Byl to zejména Joe, který často nenechal rozdělané práce, ani když z kuchyně zval zvonec k obědu. Nezřídka oželel i atraktivní táborový program, když bylo potřeba dodělat polní sprchu nebo připravit dříví pro táborový oheň…
Práce Josefa Richtera – Joea ve prospěch českého oldskautingu byla v červnu 2021 oceněna udělením nejvyššího vyznamenání Kmene dospělých – Řádu Zlaté Syrinx.
Poslední rozloučení se zesnulým e uskuteční v pátek 11. února v 12 hodin v pardubickém krematoriu.
1. Josef Richter (vlevo) se v červnu 2021 začlenil do Sboru nositelů Řádku Zlaté syrinx. Na snímku je zachycen ve společnosti seniora sboru Jaroslava Chládka a náčelníka KD Jiřího Wolfa. 2. S gratulací k vysokému vyznamenání přispěchali při ceremoniálu v Hradci Králové i vodní skauti. 3. V partě oldskautů při práci. 4. Zdravý životní styl a pravidelné cvičení bylo Joeovou doménou. Proto i na táboře v Prachovských skalách se často ujal vedení ranních rozcviček. 5. Ocenění za svoji činnost převzal Joe i od oldskautů z Ústeckého kraje. 6. Na trati táborového orientačního běhu… 7. – 8. …a při lukostřelbě. 9. Se svým klubovým parťákem Jiřím Mastíkem při převzetí osobních erbů, které jim udělilo společenství Heroldia. 10. Také smuteční oznámení o Joeově úmrtí ozdobil snímek zatnuté sekery – skautského symbolu práce.
Ve věku 100 let zemřel 24. září 2021 druhý nejstarší český skaut Miroslav Klimeš. Opavští skauti, členové jeho 7. klubu OS a řada přátel se s bratrem Baghýrou naposledy rozloučili 5. října.
Miroslav Klimeš se narodil na první jarní den – 21. března 1921. Jako devítiletý začal nejdříve cvičit v opavském Sokole, ale nakonec jej více uchvátil skauting. Stal se členem 1. chlapeckého oddílu a později byl i zástupcem oddílového vůdce. Své skautské zážitky si pečlivě zapisoval do deníku. Ten se zachoval dodnes a stal se i pro skautské historiky ryzím pramenem informací o prvorepublikové podobě junáctví v tomto regionu.
V již neklidném roce 1938 se Klimešova rodina z Opavy odstěhovala a Mirek absolvovalo studiaq na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a abiturientský kurz při obchodní akademii v Olomouci. To už se však nad Evropou zatahovala válečná mračna. Postihla i Miroslava Klimeše, který byl v roce 1942 totálně nasazen a v Německu musel pracovat pro ocelářskou a zbrojní formu Krupp.
Nedlouho před koncem války unikl dalšímu pracovnímu přesunu do Polska a i se svou budoucí ženou Ritou se v ilegalitě ukrýval opět na několika místech v okleštěné vlasti.
Po osvobození pracoval nejdříve v nemocenské pojišťovně, ale nakonec po léta zúročoval své jazykové znalosti svých jazykových znalostí jako průvodce v Čedoku. V cestovní kanceláři působil až do odchodu do důchodu.
Ke skautingu se vrátil opět na sklonku 60. let, i díky své druhé manželce Miladě, která byla v Opavě v Junáku významnou činovnicí dívčího kmene.
I když bratru Baghýrovi už v posledních letech nesloužily nohy dnes tak jak za mlada a skautských akcí se zúčastňoval méně než dříve, až do svého skonu se živě zajímal o dění ve skautingu a održoval kontakt i se svým oldskautským kluibem. Nejraději však sbyl obklopen mládeží. Žáci opavských škol i skauti by mohli potvrdit, jakým byl skvělým vypravěčem svých vzpomínek.
Jednu z nich dával k dobru při setkáních s mládeží obzvlášť rád: „Jednou jsem jako skaut pomáhal v parku nedaleko opavského Východního nádraží při dobročinné sbírce pro Červený kříž. A právě tehdy přijela do Opavy dcera prezidenta T. G. Masaryka a předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková. U stolku u vchodu do parku jsem stál vedle výběrčího příspěvků a paní Alici zřejmě potěšilo, že do práce pro dobrou věc se zapojuje i mládež. Tak mě pohladila po hlavičce a řekla: No, ty jsi hodný chlapec, hodný skautík, že pomáháš Červenému kříži. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ale kdo by na takovou pochvalu zapomněl?“ dodal Miroslav Klimeš vždy se šibalským úsměvem na rtech…
Bratře Baghýro, nezapomeneme!
(Zpracováno s využitím článku v časopiseckém speciálu KD Oldskauting 2021).
1. Vzdor vysokému věku se Miroslav Klimeš čile zajímal o dění ve světě i skauting; 2.Přibližně v době pořízení této nejstarší podobenky začal Mirek Klimeš cvičit v opavském Sokole. Zanedlouho však chlapce zlákal skauting a posléze získal přezdávku Baghýra; 3.Vojenská uniforma slušela Miroslavu Klimešovi stejně jako skautský stejnokroj; 4.Na konci 60. let br. Baghýra společně s manželkou Milandou nechyběli v řadách těch, kteří na Opavsku znovu rozdmýchávali plamínek z udusaného ohniště skautingu. K tradičním akcím patřil i v době druhé obnovy činnosti Junáka výstup k mohyle Ivančena v Beskydech; 5. – 7.Ani z odřených desek, ani ze žloutnoucích stránek skautského deníku Miroslava Klimeše nevyprchalo ze skautského deníku Mirka Klimeše kouzlo skautování za první republiky.
Když jsem se letos 2. března vypravil na pražské Vinohrady s kyticí a přáním ke krásným devadesátým narozeninám první a posléze čestné náčelní Kmene dospělých skautů a skautek Junáka, netušili jsem, že se sestrou Janou Pfeifferovou vidím naposledy…
Předjarní návštěva v Jančině bytě byla poměrně krátká: Epidemie koronaviru ani takovým slavnostním setkáním nepřála.
Blahopřání tak vlastně proběhlo “mezi dveřmi” Jančina bytu (na dolním snímku vpravo). Oslavenkyně se s přáteli právě chystala odjet na chatu mimo hlavní město, kde přece jen riziko nebezpečné nákazy bylo o něco menší. A tak i při gratulaci jménem celého Kmene dospělých měla jubilantka i já na tvářích roušku. O to jiskrnější byly vzájemné pohledy očí, o to srdečnější byl stisk levice.
To, co Jana Pfeifferová udělala pro rozvoj českého oldskautingu po třetí obnově Junáka v roce 1989, je podrobně popsáno v článku k jejím kulatým narozeninám. Na webu Kmenu dospělých si je možno vše přečíst zde.
Připomeňme proto jen, že v květnu 1990, kdy byl na IV. sněmu Junáka v Kulturním domě železničářů v Praze na Vinohradech ustaven samostatný Kmen dospělých, byla sestra Janka zvolena první náčelní KD. Podstatnou měrou se pak podílela na formování kmenového společenství. Aktivní byla také v kontaktech se zahraničím. V úzké pracovním týmu s Janou Skácelovou – Pam a Vladimírem Kopřivou – Vlkem konala kroky pro začlenění českých oldskautů do mezinárodního společenství. Toto úsilí vyvrcholilo na podzim 1991, kdy byla Československo (tehdy ještě prezentované společnou organizací českých a slovenských oldskautů) přijato do světové organizace IFOFSAG, od roku 1996 s novým názvem International Scout and Guide Fellowship (ISGF).
Za práci v Kmeni dospělých a rozvoj oldskautigu vůbec byla Janka Pfeifferová jmenována čestnou náčelní Kmene dospělých. V roce 2003 jí bylo také uděleno nejvyšší české vyznamenání skautingu dospělých – Řád Zlaté syrinx.
Vše, co bylo stručně napsáno v předchozích řádcích, se bohužel ode dneška, 16. srpna 2021, týká vzácného člověka, se kterým se na pozemské pouti nemůže už nikdo setkat. Právě dnes sestra Janka, a významná osobnost českého skautingu, vykročila k věčnému skautskému ohni.
Sbohem, Janko! Sbohem sestro náčelní! Bylo nám všem, kteří jsme Tě znali, velkou ctí se s Tebou setkávat.
Čest památce Jany Pfeifferové!
Poslední rozloučení s čestnou náčelní Kmene dospělých skautů a skautek Junáka proběhne ve čtvrtek 2. září 2021 v 16 hodin v kostele sv. Jiljí v Jilské ulici v Praze 1.
Po tři desetiletí, prakticky od založení Kmene dospělých v roce 1990, byl velmi výraznou postavou oldskautského společenství u nás. O to více všechny, kteří jej znali, rozesmutněla zpráva, že Čestmír Janata – bratr Dafne z Lovosic, vůdce oldskautského klubu Terezín a dlouholetý čelní představitel skautského Kraje Přemysla Oráče, zemřel 22. února 2024 ve věku nedožitých 91 let.
