Bývalý politický vězeň Ladislav Bartůněk ze Skutče obdržel Řád Stříbrného vlka

Řád Stříbrného vlka je nejvyšším českým skautským vyznamenáním, kterým jsou v hnutí oceňováni nejzasloužilejší skauti-muži. V poslední prázdninovou neděli rozšířil sbor nositelů tohoto výjimečného řádu Ladislav Bartůněk – Balda ze Skutče.

Slavnostní předání vyznamenání se uskutečnilo 27. srpna v rámci bohoslužby ve skutečském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Mši svatou celebroval pomocný biskup královéhradecký (a odchovanec skautingu v Kutné Hoře) Mons. Josef Kajnek. Vyznamenání bratru Baldovi předali společně senior Sboru nositelů Řádu Stříbrného vlka Miloš Blažek – Merkur a  náčelník Junáka – českého skauta Marek Baláš – Číča. Přítomní byli další významní činovníci a osobnosti: nejstarší český skaut Eduard Marek – Hroznýš, Zdeněk Navrátil – Fetišek a Jiří Lukšíček – Rys (všichni rovněž nositelé ŘSV), místonáčelní Kmene dospělých Ladislava Marešová – Želva, představitelé města Skutče a další hosté.

Ladislav Bartůněk (nar. 1931) je oddaný skautským ideálům už od jinošského věku. Sílu a hloubku této oddanosti však důkladně u br. Baldy prověřila zejména 50. léta minulého století: Za založení a činnost ilegální skautské skupiny a rozšiřování protirežimních letáků v době, kdy bylo skautské hnutí komunistickým režimem po únoru 1948 zakázáno, byl odsouzen k šesti letům těžkého žaláře. Velkou část z nespravedlivě vyměřeného trestu strávil v uranových dolech na Jáchymovsku.

Přesto v roce 1968 byl Ladislav Bartůněk opět mezi těmi, kteří ve Skutči, ale i na celém Chrudimsku, rozdmýchávali udusaný skautský plamínek. Ten však opět pohasl v době nástupu „normalizace“ v roce 1970. „My jsme se ale i poté s dalšími skauty scházeli, například na Javorku, v malé vesničce poblíž Jimramova. Komunisté i Státní bezpečnost nás sice sledovali, ale doba už byla přece jen jiná a padesátá léta se v tak nelidské formě neopakovala,“ zavzpomínal Ladislav Bartůněk.

Nositeli Řádu Stříbrného vlka může být nanejvýš dvanáct žijících skautských osobností. Bratr Balda takovou osobností je, protože nikdy nesešel ze své skautské cesty. „Bez tak oddaných bratrů a sester by náš skauting nepřežil těžké roky nesvobody. A jen těžko by se i obnovilo naše hnutí tak rychle, jak se stalo po roce 1989,“ vyjádřil úctu k novému nositeli Řádu Stříbrného vlka Miloš Blažek – Merkur.

(S využitím materiálů skautského střediska Ležáky Skuteč a zpravodajství Chrudimského deníku.)

 

Řád Stříbrného vlka V první řadě zleva Miloš Blažek – Merkur, Jiří Lukšíček – Rys a Marek Baláš – Číča Ladislav Bartůněk – Balda Biskup Mons. Josef Kajnek Junáci, vzhůru, volá den… …Buď připraven! Buď připraven! Náčelník Junáka Číča a senior Sboru nositelů ŘSV Merkur Dekorování br. Baldy Řádem Stříbrného vlka Communio Přítomní nositelé nejvyššího skautského vyznamenání Ladislav Bartůněk s rodinou

Ze životopisu Miloše Blažka – Merkura

Miloš Blažek, skautským jménem Merkur, se narodil 7. května 1926 v Praze. Koncem druhé světové války byl totálně nasazený, maturoval v roce 1946.

V roce 1936 se stal členem skautské organizace ministrantů Legio Angelica, vedené emauzským benediktinem P. Metodějem Klementem OSB. O dva roky později, v roce 1938, složil skautský slib. V roce 1940 byl však Junák zakázán. V době Pražského povstání 1945 se zapojil do charitativní činnosti – mj. se staral o vyhladovělé vězně z koncentračních táborů.

Krátce po osvobození od nacismu založil skautský oddíl. Po únoru 1948, kdy KSČ začala skautské hnutí nekompromisně podřizovat svému ideovému dohledu, odmítl br. Merkur svůj oddíl registrovat. Se svými skauty se však scházel nadále tajně.

V roce 1950 dokončil Miloš Blažek studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor dějepis – zeměpis s učitelskou aprobací pro střední školy. Od 1. 9. 1950 začal učit na střední škole v Praze a vytvořil tam „vlastivědný kroužek“ vedený ve skautském duchu. V roce 1957 se oženil v kostele sv. Vojtěcha v Praze s manželkou Věrou.

Na začátku ledna 1959 byl za vedení „vlastivědného kroužku“ zatčen a převezen do vyšetřovací vazby. Soud se konal v květnu 1959. Miloš Blažek byl odsouzen na čtyři a půl roku. Jako vězeň pracoval v kamenouhelných dolech, mezi spoluvězni bylo mnoho kněží a řeholníků i skautů. Věznění těžce dopadlo i na manželku a jejich roční dcerku. Manželka byla vyhozena ze zaměstnání a nikde ji neměli odvahu znovu přijmout. Řadu měsíců tak zůstala bez prostředků.

V roce 1960 byl Miloš Blažek propuštěn na amnestii. Na doporučení manželky si našel práci ve stavebnictví. Od té doby až do roku 2009, tj. do věku 83 let, pracoval v tomto oboru na plný úvazek jako dělník.

V době pražského jara 1968 byl aktivní v křesťanském skautském středisku Maják. Současně pracoval jako instruktor lesních škol, zejména křesťanské lesní školy na Červeném Hrádku. Této LŠ se zúčastnila i řada kněží a bohoslovců. V době komunistické „normalizace“ v letech 1970–1989 spolupracoval s několika oddíly ilegálního skautingu, působícími jako turistické oddíly mládeže.

Po listopadu 1989, kdy se skautské hnutí opět oficiálně aktivizovalo, pomáhal obnovit činnost střediska Maják a stal se členem Ústřední duchovní rady. Organizaci a vedení lesních škol věnoval veškerý volný čas. Ve skautském vzdělávání důsledně prosazoval, aby se lesní školy neredukovaly jen na čistě praktické disciplíny bez duchovního rozměru.

Absolventy lesních škol je br. Merkur respektován jako významná skautská osobnost a vůdce. Obdržel také nejvyšší skautská vyznamenání, která jsou udělována zasloužilým skautům za dlouholeté působení výchovné a motivační a příkladného skautského ducha.

Jako aktivní člen 101. klubu OS v pražském středisku Maják se zapojuje i do činnosti Kmene dospělých. Za přínos pro rozvoj oldskautingu byl mj. oceněn stříbrnou Medailí Syrinx (1996).

Miloš Blažek zažil za totality kvůli své aktivní víře kromě vazby a věznění i mnoho dalších pronásledování a příkoří. Snažil se však stále předávat živou víru nejen v rodině, dětem, ale i ve svém okolí. Zapojil se také do podzemního života církve, mimo jiné roznášel ilegální tiskoviny, knihy a opisy duchovní a církevní literatury, setkával se s pronásledovanými kněžími apod.

Státní tajná bezpečnost jej několikrát předvolala na výslech, naposledy ještě 10. října 1989, necelých šest týdnů před začátkem sametové revoluce. V roce 2014 obdržel od ministra obrany dekret a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu (tzv. 3. odboj).

Miloš Blažek vždy patřil k velmi aktivním členům své farnosti, posledních cca 45 let farnosti sv. Františka z Assisi v Praze-Krči. Vedle časté lektorské služby a účasti na farních poutích, zajišťoval pro farnost mj. řadu let Betlémské světlo, podílel se na přípravě liturgických obřadů, různých farních akcí a pomáhal i při opravách kostela. Dlouhá léta podle svých možností také finančně podporuje různé aktivity v církvi a potřebné lidi.

Miloš Blažek má tři děti – dcery Moniku (nar. 1958) a Michaelu (1961) a syna Jiřího (1964). Monika vstoupila za totality tajně do kongregace Školských sester sv. Františka. V současnosti je představenou kláštera ve Slatiňanech. Michaela tajně vstoupila do kontemplativního řádu Klarisek-kapucínek již v roce 1982, tedy rovněž před pádem bývalého režimu. Po obnově řádu v roce 1990 žije v komunitě ve Šternberku, kde byla opakovaně zvolena představenou. Syn Jiří má čtyři děti a je docentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Za celoživotní křesťanské svědectví, trvalou snahu o výchovu dětí a mládeže i dospělých v křesťanském duchu v rámci skautského hnutí, za utrpěná pronásledování za tuto činnost a také za dobrou výchovu ve vlastní rodině, která přivedla obě dcery do řeholních společenství, byl Miloš Blažek – Merkur vyznamenán 28. září 2017 přijetím mezi rytíře Papežského řádu svatého Řehoře Velikého.

(Autor, Mons. František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, je duchovním rádcem Kmene dospělých Junáka – českého skauta.)

Miloš Blažek ve společnosti kardinála Dominika Duky na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi (28. září 2017) Mezi prvními gratuloval bratru Merkurovi k udělení papežského řádu i biskup František Lobkowitz, duchovní rádce Junáka – českého skauta V rozhovoru s bývalým předsedou Akademie věd ČR a prezidentským kandidátem Jiřím Drahošem

Miloš Blažek – Merkur se stal rytířem Papežského řádu sv. Řehoře Velikého

V pátek 28. září, ve sváteční den patrona české země sv. Václava, se uskutečnila ve Staré Boleslavi tradiční Národní svatováclavská pouť.

Centrem pouti bylo opět Mariánské náměstí, poblíž baziliky sv. Václava. V místech současného svatováclavského chrámu stál původně kostel sv. Kosmy a Damiána, u něhož – podle pověsti – byl kníže Václav v roce 935 zavražděn. Národní svatováclavská pouť se ve Staré Boleslavi koná od roku 2003.

Do jindy poklidného středočeského městečka v Polabí už od rána proudily tisíce účastníků pouti. Přítomní byli také významní státní představitelé i řada skautů. Na krojích byly vidět i modré oldskautské šátky s bílým a červeným lemem a znakem ISGF v cípu.

Úderem desáté hodiny vykročil od baziliky k náměstí – za zpěvu litanií k českým národním ochráncům – průvod vysokých církevních hodnostářů s ostatky svatého Václava. V průvodu, těsně před nosiči s vzácnou relikvií, kráčela dvojice skautů-roverů s ceremoniálními svícny.

Následnou bohoslužbu koncelebrovali čeští a moravští biskupové, apoštolský nuncius v ČR Giuseppe Leanza a řada kněží. Mezi biskupy byl i člen náčelnictva a duchovní rádce Kmene dospělých František Radkovský. Sváteční homilii pronesl pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka.

V průběhu mše se u schránky s ostatky sv. Václava střídala čestná stráž – dvojice nejmladších skautů ze sesterských organizací Svazu skautů a skautek ČR a Skautů Evropy v ČR.

V závěru mše přijaly tři osobnosti významné ocenění papeže Františka – Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého. Mezi oceněnými byl i nestor českého skautingu, senior Sboru nositelů Řádu Stříbrného vlka, emeritní vůdce Ekumenické lesní školy a také aktivní člen Kmene dospělých Miloš Blažek – Merkur. Řád převzal z rukou kardinála Duky. Po Zdeňkovi Zeleném – Káďovi, jemuž se stejné pocty dostalo v roce 2004, se papežským rytířem stal už druhý člen Junáka – českého skauta i našeho oldskautského společenství.

Další podrobnosti o všech oceněných na Národní svatováclavské pouti jsou uvedeny na webu cirkev.cz.

Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého

Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého (italsky L’Ordine Equestre Pontificio di San Greogorio Magno / Ordine di S. Gregorio Magno) je jeden z pěti řádů, které jsou udělovány přímo Svatým stolcem. Řád ustavil roku 1831 papež Řehoř XVI. Řád je udělován věrným a zasloužilým mužům vzorné pověsti, kteří se zasloužili o „dobro společnosti, církve a Svatého stolce“.

Členové řádu mají právo vjet v sedle dovnitř baziliky sv. Petra ve Vatikánu (toto právo již dlouhou dobu nikdo z rytířů ani dam řádu nevyužil). Rytířům je zaručeno privilegované místo během papežských procesí i při jiných obřadech. Od roku 1994 mohou řád obdržet také ženy. Papežská Švýcarská garda, která ve Vatikánu zajišťuje čestnou stráž a ochranu Svatého otce, je povinna řádovým rytířům salutovat.

Heslem řádu je Pro Deo et Principe – Pro Boha a vládce.

(Zdroj: www.wikipedia.org)

Foto: Martina Řehořová a Alois Vašků/Člověk a víra a Martin Pavliš

Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi Ceremoniální průvod s ostatky sv. Václava Roveři se svícny v průvodu před schránkou s relikvií patrona české země Sváteční mše na Mariánském náměstí František Radkovský (druhý zleva) ve sboru biskupů Čestná stráž Skautů Evropy u ostatků sv. Václava  Čestná stráž Svazu skautů a skautek ČR Bratr Merkur přebírá Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého Miloš Blažek a kardinál Dominik Duka Skauti v prvních řadách účastníků Národní svatováclavské pouti