Oldskauti roznášejí Betlémské světlo i na stránkách časopisu Českých drah

Zdánlivě drobná, ale dosahem na příjemce významná propagace oldskautingu se objevila na stránkách časopisu Českých drah. Magazín je cestujícím k dispozici zdarma ve vlacích, u pokladen nebo v informačních stojanech na nádražích. V listopadovém čísle magazínu byla otištěna zpráva o Betlémském světle a článek doprovází pěkná ilustrační fotografie oldskauta v kroji s lucernou a kmenovým šátkem kolem krku.

Reklamní magazín národního železničního dopravce je vydáván v nákladu téměř 150 tisíc výtisků. Přináší zajímavé materiály se širokým záběrem témat, takže pro čtenáře je vítaným společníkem při cestování ve vlaku. Každý měsíc je distribuován do více než 500 vlaků vyšší kvality, regionálních spojů v okolí Prahy a Ostravy a do speciálních stojanů více než 300 železničních stanic i do vybraných obchodních center a čerpacích stanic. Při nákladu 145 000 kusů dosahuje pravidelné čtenosti kolem jednoho milionu.

V článku s názvem Se světlem na cestách, který byl otištěn v rubrice čtenářských příspěvků Z vašeho alba, se uvádí: „Vstup do Evropské unie spojuji s Betlémským světlem, které bývá letecky přepravováno z Izraele do Vídně a odtud vlakem do Brna. Následně, díky skautům, vlaky na devíti hlavních trasách rozvezou světlo po celé republice. Na významných železničních uzlech světlo přebírají skauti z místních poboček, ke kterým patřím i já. Na Štědrý den pak Betlémským světlem podaruji své blízké i přátele.“

Autorem článku je Karel Pokorný. Ozve se nám pisatel do redakce webu Kmene dospělých (zc.li1544403713ame@g1544403713nitua1544403713ksdlo1544403713)? Rádi mu za pěknou „propagačku” oldskautingu zašleme malý dárek.

V čem jsou kluby OS pro hnutí přínosem?

V čem může oldskautský klub být – na rozdíl od ostatních dospělých, kteří nejsou
činovníky, ale v hnutí setrvávají – přínosem pro středisko i mladší členy? Vyslovím několik myšlenek v bodech:

  • Příklad samostatné činnosti jednotky dospělých může být inspirující: Nejen samozřejmá
    podpora a výpomoc oddílům mladších členů, ale i svébytná oldskautská činnost, napomáhající osobnímu rozvoji členů klubu i společnosti v nejrůznějších podobách (péče o skautské tradice, poznávání a rozvoj povědomí o skautské historii a významných i zapomenutých osobnostech, charita, atd.).
  • Příklad bratrského společenství, generační party: Je dobré si brát vzor i z těch, kteří nehodili své skautování z let dospívání „za hlavu“ – prostě, roverským věkem skautský život nekončí!
  • Praktické naplňování hesla Jednou skautem, navždy skautem.
  • Případný rozvoj mezinárodních kontaktů, prezentace národních tradic i specifik Junáka; naplňování myšlenky celosvětového rozměru skautingu.
  • Přirozená platforma a prostor i pro ostatní činovníky a dospělé ve středisku pro
    výměnu zkušeností, nápadů a názorů, pokud o to jeví zájem.

Autor je vůdcem 145. klubu OS, Praha 2

Vnímejme rozdíly mezi „skautingem dospělých“ a „dospělými ve skautingu“

V jednom německém časopise byl před časem zveřejněn článek někdejšího skautského vůdce (dokonce absolventa wood-badge kurzu v Gilwellu), který už ale nyní působí jako představitel národní gildy dospělých skautů. Pisatel uváděl, že řada vůdců s obavou hledí k době, kdy se – chtě-nechtě – bude muset s prací s mládeží rozloučit a přenechat ji následovníkům, generačně i mentalitou bližším dnešním skautům. Těm, kteří však nechtějí ze skautingu odejít – byť jen formálně, protože i u našich západních sousedů ctí úsloví Jednou skautem, navždy skautem – otevírá bránu organizace dospělých.

V českém skautingu je situace poněkud jiná. Prakticky trvalé sepjetí oldskautingu s „mladým“ hnutím pod jednou střechou vytváří dobrou půdu pro společné – a jistě pro obě strany i prospěšné – soužití různých skautských generací. Přitom je ale nutno připomenout, že v prvorepublikové době, kdy byli oldskauti součástí Svazu junáků-skautů a skautek Republiky Československé, měl tehdejší Odbor Old-Scouts (de facto dnešní Kmen dospělých) v rámci Svazu výrazně silné autonomní postavení.

K touze po společné organizaci „oldů“ s mladými skauty přispěla ale paradoxně, i když nechtěně, také někdejší politická moc: V poválečném období a poté při krátkém skautském nadechnutí v letech 1968/1969, nebylo dospělým v Junáku pod ideologickou kuratelou komunistů dopřáno, aby se mohli zformovat do vlastního generačně-programového společenství. Podle tehdejších politických vládců by dospělí svými „reakčními názory“ mohli negativně působit na mládež. Pro dospělé s výjimkou vedoucích tak v Junáku oficiálně nebylo místo. Oldskauti stáli jaksi ve stínu hnutí, a ani samotný Junák je nijak zvlášť nepreferoval. O to víc to „oldy poutalo ke skautingu, pomáhali v oddílech i jinde v hnutí, kde bylo třeba.

K ustavení Kmene dospělých došlo až po třetí obnově Junáka. Kmen vznikl v roce 1990 a už o rok později byli čeští a slovenští oldskauti přijati do mezinárodního společenství dospělých ISGF.

Od té doby oficiálně – ale prakticky už i mnohem, mnohem dříve – můžeme hovořit o dvou skupinách dospělých v Junáku:

1. Vůdcové, činovníci i další dospělí propojení s činností oddílů (mnohdy sami jejich odchovanci) tvoří přirozené a potřebné personální zázemí skautingu jako „průvodci mládeže“. Tuto skupinu definuje i metodika WOSM: V anglickém originálu v opakovaných vydáních (ale i překladech do dalších jazyků) vyšla s názvem Adults in scouting (obr. 1) – možno přeložit jako Dospělí ve skautingu. Před téměř dvěma desetiletími byla brožura přeložena i do češtiny; s předmluvou a úvodní statí zaměřenou na specifika našeho hnutí byla nazvána Dospělí pro skauting. Editor českého vydání ovšem v publikaci hned v úvodu zdůrazňuje, že skupina „dospělých pro skauting“ nemá nic společného s oldskautingem! Problematika „skautské personalistiky“, čili oblast, ve které skauting vyhledává zdroje „dospělých průvodců“ mládeže a podle svých cílů s touto skupinou také pracuje, je totiž výrazně odlišná od oldskautingu.

2. Druhou kategorií je „skauting dospělých“ – u nás i s přetrvávajícím historickým pojmenováním oldskauting. Jde o svébytnou formu skautingu, která v široce rozvětveném hnutí umožňuje realizovat se vlastní činností v duchu skautských ideálů všem, pro něž se stal skauting životním stylem. Zároveň ve skautingu dospělých (oldskautingu) mohou najít prostor k i ti, kteří v mládí neměli z různých důvodu možnost projít skautingem, ale jeho hodnoty chtějí sdílet aspoň v dospělosti.

V roce 1953 se po dlouhém úsilí podařilo sdružit „bývalé skauty“ do mezinárodního společenství dospělých skautů a skautek – původně IFOFSAG, dnes ISGF. Poslání a cíle skautingu dospělých definuje Ústava ISGF, ale také další dokumenty, například základní příručka International Scout and Guide Fellowship (obr. 2) nebo Booklet of ideas (obr. 3). O obsah obou dokumentů se opírá i motivační program Oldskauting 21, jehož obsah popisuje kmenová brožura OS 21 Jednou skautem, navždy skautem.

Pro české oldskauty z předchozího vyplývá, že Kmen dospělých je národním společenstvím dospělých skautů a skautek, kteří podporují hlavní poslání Junáka, čili výchovu mládeže (což oldskauti činí v mnoha nejrůznějších formách), ale zároveň rozvíjejí vlastní činnost podle svého specifického programu i poslání ISGF. A nutno zdůraznit, že tuto činnost chtějí rozvíjet plnohodnotně, nikoliv jen jako doplněk podpory výchovy mládeže!

Bylo by dobré, kdyby se se zmíněnými (i dalšími) dokumenty a metodikami seznámili všichni, kteří nyní v různých pozicích vstupují do diskuse o postavení dospělých v našem hnutí, tak jak tuto problematiku předestřel valný sněm Junáka – českého skauta ve Velkém Meziříčí. Znalostí obsahu zmíněných dokumentů, a k tomu i se špetkou snahy o pochopení rozdílů obou skupin dospělých, by jistě došlo k eliminaci řady nedorozumění, která zmíněnou diskusi v hnutí nezřídka provázejí.

Autor je vůdcem 48. klubu OS Jestřábi, Praha

Oldskauting: nejdelší skautská cesta

Přemýšlel jsem, proč je oldskauting pořád tématem diskusí? I když je skauting určen především pro věk 12–15 let, tedy roky, kdy je dítě nejvnímavější a vznikají doživotní přátelství, poslání skautingu je pro celý život, v délce života oproti dětským létům mnohonásobně delším.

Averzi jisté části „mladého“ Junáka k oldskautům nelze přehlížet. Mně ale tento postoj k OS připadá jako odchod od Zákona a Slibu. Když jsem se jako 17letý vedoucí oddílu porovnával s věkem starších bratrů Kulhánka, Bláži Beneše a Burdy, bylo to s úctou a respektem; tehdy ještě oldskauti nebyli. Obávám se, že dnes jsou mladší členové vychováváni v kultu mládí – a o těch desítkách let, které následují, nemají ani potuchy. Jestli je něco páchnoucího ve světě dánském, pak je to u mladších činovníků-manažerů…

Přeměna dítěte v muže je přirozený jev. Již staří Římané říkali: Tempora mutantur et nos mutamur illis – Časy se mění a my se měníme s nimi. Každý z nás je stále ve stejném těle, ale jeho zájmy, výkonnost, dovednost, vztah k ostatním se mění po celou dobu života. Zájmy skauta jsou jiné než vlčete, rovera už zajímají jiné věci než skauta. Pak přijde věk dospělosti, kdy se oblasti zájmu opět mění. A věk přibývá. Na jeho konci oldskaut – pokud neztratil paměť – ví, co je život. Na rozdíl od mladých, které vyzrání teprve čeká. Jestli má někdo právo posoudit, co je správné, je to určitě ten, kdo stránky života už prolistoval. Jedno moudro říká: Mládí není umění, stáří není zásluha.

Když B-P zakládal skauting, neměl žádné zkušenosti. Objektem jeho výchovné metody byli chlapci, jak je znal, především mezi 12 a 15 roky. Po pár letech zjistil, že i pak platí skautský slib a zákon, jen je třeba upravit program. A i když se stárnulo dál, nebyl důvod opouštět ideály skautingu, pouze jen opět pozměnit program. Jak je zvěčněno v nápise: Jednou skautem, navždy skautem.

Dnes slovo „oldskaut“ jako by bylo neslušné, s nádechem čehosi zastaralého, méněhodnotného. Hleděno na skauting s odstupem, éra vlčete trvá kolem čtyř let, podobně i skauta a rovera. A pak následuje etapa oldskauta, nepoměrně delší a neméně významná. Zatímco v mladších letech se v rámci smeček a oddílů mládež vychovává, nyní se my oldskauti vychováváme sami, i v klubech.

Spojuje nás především slib a zákon. Cokoli pak činíme, je v rámci skautingu, ale programově je činností nepřeberně. Důležité je jen se občas scházet a z programů vyloučit schůzování. Těžištěm činnosti může být sběratelství, vycházky, sportování vůbec, procházet se krajem, kde jsme kdysi byli a tábořili, poznávat jeho historii. Třeba zorganizovat výpravy do Prahy a navštívit místa, kterými procházela válečná historie: v době husitské, třicetileté války (Bílá hora, Švédové v Praze), v období 2. světové války a komunistické éry. Vývoj okolí – majitelé panství, stavby, umění. Rozšířit pozorování přírody, flory i fauny, určování druhů rostlin a zvířat, sledování hnízdění, fotografování.

V současnosti mnohé kluby OS bohužel vymírají. Jak je to možné? I ti, kteří vstupovali do Junáka po roce 1990 jako vlčata, jsou už dávno dospělí, dnes kolem 30 let a více – a mohli by doplňovat naše mnohde řídnoucí stavy. Není nač se vymlouvat. Vedoucí oddílů zmeškali prostě čas, aby skauty a rovery na olskautský čas připravovali. Nepřipravili je na nadcházející věk, kdy po omluvitelné pauze kolem soužití s životním partnerem a založením rodiny skautský život pokračuje rodinným skautingem. Mladí „vysloužilci“ v oddílech se nechtějí vzdát členství v oddíle a dělají tam pouze pasivní vatu.

Toto je třeba si uvědomit a dělat vše pro to, aby oldskauting byl v oddílech brán jako vyvrcholení celoživotní skautské činnosti, výchovy a víry ve skautské ideály a je tu vždy připraven oddílu pomoci, aniž by do věcí oddílu zasahoval.

(Zamyšlení pro jednání Poradního sboru krajského legáta KD Plzeňského kraje, 14. 6. 2017)

Do administrace webu se v tuto chvíli nemůžete přihlásit. Zatím se čeká, než bude rozhodnuto, jak moc má být web otevřený. Děkujeme za pochopení. Pokud chcete v tuto chvíli přispět článkem nebo oznámením akce, kontaktujte zpravodaje pro komunikaci br. Nashvilla. X
| Nahlásit chybu
© Junák - český skaut (Kmen dospělých) 2017 - 2018 | kresby: Slovenský skauting | web: NO!sw 2017