Členové Kmene dospělých budou ve Skautském institutu besedovat o prvorepublikovém skautingu

V rámci přednáškového cyklu Cesta k Česku, který připravuje Skautský institut v Praze, se témata diskusních večerů dotýkají v nemalé míře i skautingu první republiky.

Dvěma zajímavými oblastmi skautské historie přispějí nyní do mozaiky přednáškového cyklu i členové Kmene dospělých. Ve středu 24. října od 19 hodin se v institutu uskuteční beseda o židovském skautingu a osobnosti Jaroslava Foglara.

Přednášejícími a besedujícími budou tentokrát členové pražského 48. klubu oldskautů Jestřábi Jitka Radkovičová – Tiki a Slavomil Janov – Nashville. Akce se uskuteční ve Studiu SI (1. posch.) od 19 hodin.

 

100 let republiky – víc než kulaté výročí

Už od prvních dnů nového roku 2018 si připomínáme významné výročí, které se dotýká nás všech – 100 let od založení Československa. Jak už ostatně ukázal i novoroční ohňostroj v národních barvách v našem hlavním městě, zrod republiky se rozhodně neváže jen k památnému datu 28. října!

Před sto lety stáli skauti přímo u kolébky Československé republiky. Byli nápomocní tehdejším představitelům nového státu, jak jen mohli. Je dobré připomenout naprosto ojedinělou Poštu českých skautů nebo obětavou pořadatelskou službu při jednáních vysokých státních orgánů či později při velkolepém příjezdu prezidenta T. G. Masaryka do svobodné vlasti.

Jednou z hlavních výzev letošního roku by proto pro všechny skauty měla být výrazná aktivita k tomuto jubileu. Zavazuje nás k tomu právě odkaz prvních českých skautů a oldskautů.

Z již známých aktivit k jubileu je dobré zmínit například výstavu, která se připravuje za aktivní účasti členů Kmene dospělých v Poštovním muzeu v Praze, či tradiční setkání v kolébce českého skautingu Orlovská šlápota. Věřím však, že v kmenovém kalendáři se takových akcí s jubilejní visačkou objeví co nejvíce. Důležité však bude nebýt jenom pasivním konzumentem toho, co zorganizují jiní. U mnoha aktivit bude třeba hodně ochotných pomocných rukou. Podají je skauti podobně jako před sto lety?

Josef Kopecký – Bill
vedoucí klubu OS Světlá nad Sázavou

Putování za Třemi orlími pery

Letos v létě uplynulo sto let od zrodu zkoušky, o kterou se pokoušel snad každý skaut či skautka. Tři orlí pera neztratila za celou dobu nic ze své přitažlivosti a další a další generace si touží přišít její symbol na kroj.

K „orlímu“ jubileu připravil Skautský institut v Praze – v režii Romana Šantory – Boba, skautského historika a vedoucího archivu Junáka, poznávací vycházku Putování za Třemi orlími pery. Uskutečnila se v sobotu 23. září v Berouně a jeho okolí.

„Putování za Třemi orlími pery bylo již pátou tematickou vycházkou, které symbolicky vedou do historie českého skautingu,“ říká Bobo. „V roce 2013 se uskutečnila úvodní výprava k Pelíškově Mostu u Kácova v Posázaví, kde se v roce 1913 uskutečnil první podsadový tábor. V Praze se dvakrát putovalo po stopách osobností a zakladatelů spolku Junák – český skaut v roce 1914. Hluboko do historie mířila i předloňská výprava na Slapy, do míst prvního dívčího tábora u Živohošti v létě 1915.“

Vedle Romana Šantory se však tentokrát role druhého průvodce ujal i woodcrafter Tomáš Studenovský – Tuwanakha. S historií Tří orlích per je totiž úzce spjato také jméno Miloše Seiferta – Woowotanny, který se po skautských začátcích po boku A. B. Svojsíka vydal vlastní cestou lesní moudrosti a u nás se stal průkopníkem příbuzného hnutí woodcaft. Několik dnů před vycházkou se na knižním trhu objevila Studenovského biografie Miloše Seiferta s názvem Rebel s hlavou v oblacích, která podrobně popisuje Woowotannův život a dílo, včetně letitého učitelského působení v Berouně.

„Zahřívací“ okruh vycházky za Třemi orlími pery začal na Wagnerově náměstí u bývalého gymnázia, kde Seifert působil jako středoškolský profesor. Poté téměř čtyři desítky účastníků vykročily ulicemi Berouna a za zasvěceného vyprávění Tuwanakhy navštívili další tři místa, kde Seifert žil, nebo odkud se svými skauty, po vzoru světového náčelníka-zakladatele woodcraftu E. T. Setona, vyrážel na stezku lesní moudrosti.

Trasa berounského okruhu vedla i přes vrchol Městské hory, kde v jednom z tamních vilových domů Woowatana rovněž žil. I dnes se z domu ozývá skautské hlaholení, protože ve vilce sídlí místní středisko Junáka – českého skauta, které nese Seifertovo jméno. Na Městské hoře ale i leccos dalšího připomíná dobu první republiky. Jen blízké „Medvědárium“ s bratrskou dvojicí huňatých hvězd televizních večerníčků, medvědy Kubou a Matějem (třetí z bratrů, Vojta je už od loňského dubna v medvědím nebi), je už současným oživěním lesoparku…

Z města se účastnící Putování za Třemi orlími pery přesunuli do polesí poblíž Lhotky u Berouna. Tam, v sedle mezi dvojvrším Plešivce a Malého Plešivce (u dnešní lovecké chaty U lizu, GPS: 49.9963833 N, 14.0785547 E) tábořily v roce 1916 dva pražské skautské oddíly – vodní Pětka Jaroslava Nováka – Braťky a pražská Devítka.

„Tábor navštívil také Miloš Seifert a skautům vyprávěl o systému zkoušek Orlích per, jak je do woodrafterské výchovy vnesl E. T. Seton,“ pokračoval ve výkladu již v roli průvodce „lesního okruhu“ Roman Šantora. „To zřejmě inspirovalo vůdce Pětky Braťku k vytvoření speciální skautské zkoušky. První odvážlivci ji podstoupili na dalším táboře o prázdninách 1917. O Třech orlích perech vyšel posléze článek v časopise Junák. V hnutí se však zkouška prosadila v programu skautských oddílů výrazněji až od druhé poloviny 20. let.“

Zajímavostí je, že ač zkouška nesla od počátku název Tři orlí pera, původně obsahovala až dvojnásobek úkolů: celodenní hladovění, mlčení a slušnou mluvu a chování, dále se skauti vydávali na okolí na potulku (zkouška osamělosti), museli přespat v lese (chlapci jednotlivě, dívky ve dvojici) a nakonec museli podstoupit tři rány prutem po nahých zádech. „Ač se obsah jednotlivých úkolů i podoba odznaku měnily v proudu času, podstata zůstala stejná po celé století. V mnoha oddílech ovšem i dnes – byť spíš symbolicky – musí úspěšní absolventi zkoušky projít i závěrečným rituálem tří ran prutem,“ dodal Bobo na závěr návštěvy dávného tábořiště.

V poslední částí celodenního Putování Za třemi orlími pery navštívili nejvytrvalejší zájemci ještě místo někdejší junácké rezervace Výbrnice u Nižbora. To je spjato už s jinou kapitolou skautské historie, zejména lesními školami. Ve 30. letech zde ale bylo přestěhováno i několik originálních srubů, které stály na tábořišti Slovenského jamboree v Praze 1930.

Dnes je zbylou památkou na „zlatou éru“ českého skautingu jen přestavěná dřevěnice a sousední replika zvoničky (GPS: 50.0091092 N, 14.0146169 E). U chaty byl zásluhou vodní Pětky umístěn také Braťkův památník. Přemístěn byl sem i vodácký stožár, který v roce 2013 zdobil na pražské Kampě výstavu ke stoletému jubileu oddílu.

Foto: Slavomil Janov a archiv/Skautský institut

Účastnící vycházky u budovy někdejšího gymnázia v Berouně Fundovaní průvodci Roman Šantora (vlevo) a Tomáš Studenovský Knižní novinka o životě a díle Miloše Seiferta. Pozorní posluchači hltali každé slovo průvodců! Od skautské klubovny na Městské hoře je to k Medvědáriu jen několik desítek kroků. Výprava míří do míst, kde se zrodila Tři orlí pera… … a Bobo ukazuje, kde stál tábor vodní Pětky. Jaroslav Novák – Braťka (vlevo) na historickém snímku z 20. let. Poslední pamětníci junácké rezervace Výbrnice u Nižbora. Braťkův památník a symbolický hrob (není známo, kde skončila urna s popelem Jaroslava Nováka).

Do administrace webu se v tuto chvíli nemůžete přihlásit. Zatím se čeká, než bude rozhodnuto, jak moc má být web otevřený. Děkujeme za pochopení. Pokud chcete v tuto chvíli přispět článkem nebo oznámením akce, kontaktujte zpravodaje pro komunikaci br. Nashvilla. X
| Nahlásit chybu
© Junák - český skaut (Kmen dospělých) 2017 - 2019 | kresby: Slovenský skauting | web: NO!sw 2017