V počáteční etapě historie skautingu bylo hnutí zaměřeno jen na výchovu a činnost mládeže. Poté, co chlapci a děvčata na prahu dospělosti ze skautingu odcházeli, zůstávali v hnutí jen ti, kteří přebírali od svých předchůdců vůdcovská žezla.
Oldskauting u nás i v několika jiných zemích se začal výrazněji profilovat od 20. let minulého století. Zůstával však na okraji skautského hnutí, většinou bez oficiální struktury a bez globálního zastřešení.
Aktivita bývalých skautů
Průkaznost hodnot, které mladý člověk získává skautskou výchovou a je schopen je uplatňovat v dalším životě, přiváděla postupně řadu odchovanců skautingu k myšlence rozvíjet tento styl i v dospělosti. Navíc, po válečné nacistické expanzi v Evropě, se v řadě zemí aktivizovalo národní odbojové hnutí, v němž v popředí často stáli bývalí skauti.
Aktivně v odboji působili skauti například ve Velké Británii, Francii, ve Skandinávii. Také u nás, nebo jako příslušníci zahraničního odboje, se skauti postavili čelem proti fašismu. Z mnoha hrdinů vzpomeňme alespoň Adolfa Opálku, člena vojenského výsadku z Anglie a jednoho z aktérů atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Impuls z Dánska
Vzestup myšlenky skautingu dospělých vedl v některých zemích k zárodkům národních organizací (gild). Objevila se i snaha o zformování mezinárodního společenství dospělých skautů a skautek.
Podnět k mezinárodnímu propojení dospělých vzešel z kruhu oldskautů z Dánska. Byl zformulován návrh na vytvoření samostatné organizace. V tomto směru oslovil Světové skautské ústředí Dán Erik Sjoqvist.