Obnova činnosti Junáka v roce 1968 byla možná jen proto, že na výzvu náčelníka nabídli své služby mládeži „staří skauti“. Byli to zejména ti, kteří v před a poválečném období prošli skautskou výchovou, a i když poté byli všelijak postižení – trestním stíháním i vězením, jiní společensky, pracovně či jinou formou perzekuce svobodě – zůstali věrni ideálům skautingu.
Také proto hned na III. sněmu Junáka, který proběhl 23. – 24. 11. 1968 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, nejvyšší orgán vysoko ocenil jejich celoživotní zásluhy o udržení a rozvoj junáctví. Současně učinil rozhodnutí, zařadit tyto zasloužilé skauty do nově vytvořeného Svojsíkova oddílu.
Na základě tohoto rozhodnutí ustavila ÚRJ 24. 2. 1970 pracovní skupinu pro přípravu svolání ustavující schůzky Svojsíkova oddílu. Skupinu tvořili významní činovníci – sestry Koseová a Benšová a bratři Němec, Bouše, Filip, Hála, Brich, generál Ureš a Vaněk. Organizační rada Junáka zastoupená bratry Řehákem a Boušem rozeslala všem, kteří přicházeli v úvahu na členství ve Svojsíkově oddílu, pozvánku na ustavující schůzi. Toto jednání se uskutečnilo 14. 3. 1970 ve Společenském domě Mars na Nám.– nám. Kubánské revoluce v Praze-Vršovicích. Schůzi za účasti 104 přítomných zahájila a v zastoupení Antonína Suma řídila Vlasta Koseová.
Pokřik Svojsíkova oddílu se stal současně heslem i mottem celého oddílu a zní: „Jasná hlava Svojsíkova vede šedé hlavy dál.“
V článku byl využito úryvku z práce Jana Punčocháře a Havla Šmída Svojsíkův oddíl – historie a vznik.