I když ve kmenové základně oldskautů dominují „pěšáci“ (či chce-li „suchozemci“), mezi nimi se rozhodně neztrácejí ani ti, kteří nosí modré krojové košile – vodní (old)skauti. Ve SkautISu je registrováno více než třicet klubů (oddílů) OS vodních skautů. Je to vlastně víc, než je registrováno ryzích vodáckých středisek – přístavů.
„Mezi vodáky příliš nerozlišujeme kategorie 20+, 30+ či 50+,“ říká hlavní kapitán vodních skautů David Svoboda – Cedník. „Sám se mezi oldskauty zatím neřadím, ale my, vodáci, jsme vlastně jedinou kategorií ´mínus 100´,“ pokračuje s úsměvem. „Suchozemci mají nyní mezi sebou nejstaršího českého oldskauta, stoletého Eduarda Marka, ale také vodáci mají tuhý kořínek. Vždy naše ještě nedávná čestná kapitánka Vlasta Páleníková se dožila úctyhodných 99 let!“
Pro vodní skauty je podstatné, že prožitky na vodě spojují všechny generace. A dokonce „oldi“ mají často svých vlastních plaveb tolik, jako oddíly mladších členů. Je třeba zopakovat mnohé vodácké vzpomínky a zážitky, a také je ještě třeba navštívit mnohé řeky a jezera schengenského prostoru, dříve tak těžko dostupné.
Stavovská prestiž a četné kontakty oldskautů umožňují konání mnoha akcí pro veřejnost, které propagují vodní skauty, celou organizaci Junáka i skauting obecně. Pořádají se motivační plavby rodičů a patronů, na jaře a před zimou pak tradiční odemykání a zamykání řek apod. Vodáci se mohou také pochlubit, že v jejich řadách vyrostlo několik významných představitelů veřejného a společenského života, kteří se ke své „skautské kolébce“ u vody stále hrdě hlásí…
Vedle vlastní činnosti většina dospělých stále aktivně pomáhá svým následovníkům. Vodácká soudržnost je pro ně samozřejmá a mnohokrát ji prokázali na vodě i ve vodě. Bez jejich organizačních zkušenosti by se oddílové a přístavní plavby a celostátní vodácké akce pořádaly hůře. Hmatatelným důkazem jejich aktivity jsou také stovky pramic dnes již téměř homologované třídy P550. Tato česká loď je vhodná nejen ke splouvání řek a pádlování po jezerech, ale po vybavení takeláží slouží jako výcviková plachetnice, kterou uznávají nejen zahraniční vodní skauti, ale – světe div se – i čeští jachtaři. Oldskauti jsou pak často těmi, kdo na nich vedou prvotní výcvik žabiček a vlčat.
Jen malá část klubů sdružuje zasloužilé stařešiny, kteří se scházejí, jen aby měli radost z toho, že se vidí, a na víc mnoho sil nemají. Tito „kmetové“ a „kmetky“ si však výraz „zasloužilí“ naprosto plným právem zaslouží! Vždyť byli to právě oni, kdo před 27 lety obnovili činnost svých oddílů a přístavů, ukotvili pravidelnost srazů kapitánů, pražského závodu Přes tři jezy, vydávání Kapitánské pošty a pořádání skautské regaty SKARE či setkávání Navigamus. Kdyby nic jiného, jsou žijícími kronikami!
Vodní skauti s uznáním kvitují, že i Kmen dospělých přikládá spolupráci „suchozemců“ s vodáky velkou váhu. Pro mě, jako emeritního hlavního kapitána vodních skautů, je nyní neméně ctí být jako zástupce celé „skautské vodní flotily“ v náčelnictvu Kmene dospělých spojkou mezi Hlavním kapitanátem vodních skautů a vedením našeho oldskautingu. Spojkou, která se snaží, aby zkušenosti jedněch byly předávány druhým a naopak.
Foto archiv/HKVS
