Před sto lety byl v rámci Svazu junáků-skautů RČS založen „odbor old-scouts“

 

foto-1V letošním roce si členové Kmene dospělých připomínají významné výročí českého oldskautingu – 100 let od založení „odboru old-scout“. Díky této události byly u nás položeny základy organizovaného skautingu dospělých.

Ač se výročí ohlíží do historie od roku 1921, kořeny oldskautingu u nás sahají ale ještě hlouběji. Zmínky o prvních partách „old boys“ skautů najdeme v archivních dokumentech už z roku 1914. Výrazný rozmach oldskautingu pak nastal se vznikem samostatného Československa, kdy hned po 28. říjnu 1918 nabídly nově zrozené republice kluby OS své služby.

Značnou živelnost rozvoje specifické věkové kategorie ve skautingu usměrnilo na jaře 1921 ustavení odboru, který vzal pod svá křídla téměř půl stovky už působících klubů. Bylo definováno poslání oldskautingu, stanovily se podmínky pro vznik klubů a metodicky se v rámci Svazu skautů usměrnila jejich činnost.

Připomeňme si hlavní data založení oldskautského odboru, jak jej zaznamenává Kronika čs. skautského hnutí z pera historika Bruna Břečky:

– 28. 1. Na schůzi náčelnictva Svazu junáku skautů Republiky československé byl předložen návrh stanov odborů Oldskautů-OS.

– 10. 2. Ustavující schůze odboru Oldskautů. Hlavním zpravodajem OS byl zvolen Jan Novák, nejbližší spolupracovník svazového náčelníka A. B. Svojsíka. Byly potvrzena registrace prvních 11 oldskautských klubů. S pořadovým číslem 1 byl zapsán klub Přátelé vatry z Prahy, vedený Ladislavem Karlem, který byl ustaven také jednatelem odboru OS.

Období první republiky bylo také „zlatou érou“ českého oldskautingu, který je mohutně rozvíjel. Základnu rostoucího počtu „svazových“ klubů rozšířily později ještě další kluby, které do té doby působily v rámci samostatného sdružení Táborníků, jež se ve druhé polovině 20. vlet včlenily do struktury odboru OS.

Činnost klubů dospělých skautů ustála zákazem činnosti Junáka v roce 1940. V poválečných letech se na prvorepublikový rozmach oldskautingu navázat nepodařilo. Změněné společenské poměry působení dospělých – s výjimkou vedoucích dětských oddílů – ve skautingu nepřály.

Události po únoru 1948 nakonec uvalily klatbu na celý československý skauting. V důsledku toho naši oldskauti chyběli v říjnu 1953 i ve švýcarském Luzernu, kde bylo založeno mezinárodního společenství dospělých skautů IFOFSAG (dnes ISGF).

Ani v době „pražského jara“, která přinesla oživení skautské činnosti, se oldskautům nepodařilo navázat nit předválečného začlenění v Junáku. V období 1945 – 1948 a stejně tak o dvacet let později, narazily snahy o sepjetí všech skautských generací ve společné organizaci na obavu státní moci, aby dospělí (rozuměj: „pamětníci buržoazního skautingu“) nenarušovali reakčními postoji výchovu mladé generace.

Nový impuls tak přinesla až třetí obnova Junáka po listopadu 1989. Organizačně byl oldskauting začleněn do struktury skautské organizace v květnu 1990 vytvořením samostatného Kmene dospělých.

1. Prvním oldskautským „náčelníkem“ – předsedou odboru Old-scouts – se stal Jan Novák. Mezi skauty získal pro svou výřečnost přiléhavou přezdívku Mangidon – Velká huba. Na snímku z Orlovské myslivnyje zachycen s A. B. Svojsíkem. Oba skautští představitelé byli učiteli a znali se ještě ze společného působení v proslulém pěveckém kvartetu pražských učitelů. – 2. K významným představitelům prvorepublikového oldskautingu patřil i básník Josef Šimánek. Spolu s dalšími činovníky vytvořil základy programu pro starší a dospělé skauty. I díky své profesi prosazoval v činnosti klubů prvky umění, prolínající se s poznáváním historie. Do oldskautingu vnesl právě Šimánek jeden ze symbolů OS – antický hudební nástroj syrinx ve vavřínovém věnci.

Foto: archiv Junáka, kresba (záhlaví): Slavomil Janov

foto-2foto-3

 

 

 

Zdolejte La Manche „suchou nohou“

foto-1Zajímavým zpestřením individuálního a klubového oldskautského programu v době koronavirové krize, ale zároveň zdraví prospěšnou aktivitou, se může i pro členy Kmene dospělých stát výzva na „zdolání kanálu La Manche suchou nohou“.

Pod netradičním názvem akce, kterou už sedmým rokem vyhlašuje sdružení Senzační senioři (SenSen), se ukrývá originální sportovní aktivita – týmové zdolání vzdálenosti 34 kilometrů. V předchozích letech ovšem šlo o dosažení uvedené mety formou rekreačního plavání. Vzdálenost 34 km totiž odpovídá šíři mořské úžiny mezi Francií a Velkou Británii, proslulé dálkovými plaveckými maratony. Nyní, kdy jsou však bazény uzavřeny, vyhlásilo sdružení SenSen výzvu ke zdolání La Manche „suchou nohou“ – individuálními turistickými vycházkami nebo joggingem. Délky výšlapů jednotlivci v průběhu měsíce února se započítají do společných týmových (klubových) tabulek s cílem dosáhnout právě souhrnné vzdálenosti 34 kilometrů.

Podobně jako v předchozích letech, ani nyní nejde o závod v pravém slova smyslu. Senioři nebudou soutěžit mezi sebou, ale sami se sebou, se svou pohodlností. Na rekreační vycházky je možno kdykoliv v únoru vyrazit i s pomocí trekingových hůlek.

Zapojit se k výzvě „La Manche na suchu“ je jednoduché:

Dosažené výsledky klubových týmů budou vyhodnoceny do konce března. Na nejzdatnější turisty, týmy i jednotlivce, čekají odměny. I při tomto soupeření na dálku je však třeba mít na zřeteli olympijské heslo – Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se! Cílem akce není dosáhnout stupňů vítězů, ale udělat něco pro své zdraví a pohodu i v době, která běžným aktivitám nepřeje.

Patronkou projektu je Lucie Leišová (na snímku 1), přemožitelka Gbraltarské úžiny mezi jihem Španělska a Afrikou. Svůj pokus uskutečnila rodačka z Příbrami v roce 2014, kdy jí bylo 19 let. Plavecký maraton v délce 25 km zvládla za 6 hodin a 40 minut (plavbu zachycují na reportážní snímky 2 a 3) a stala se čtvrtou Češkou, které se přeplavba povedla. O rok později smysluplně propojila vytrvalostní plavání s charitou v projektu Vltava 2015: Za deset dní uplavala po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy 180 kilometrů a ve spolupráci s Kontem Bariéry vybrala na vozíčkáře Radka téměř 150 tisíc Kč

Elitní plavecká vytrvalkyně je nadšenou podporovatelkou plaveckých aktivit Senzačních Seniorů. Letos však s radostí  přijala i roli patronky „suché varianty“ zdolání La Manche.

Zdolejme La Manche suchou nohou!

Více informací o neformálním sdružení (platformě) Senzační Senioři zde.

Foto: archiv/svkul a Lucie Leišová

La Manche

La Manche – registrace

La Manche – tabulka

foto-2foto-3foto-4

Rakouská gilda dospělých skautů zve k on-line účasti na zapálení Betlémského světa v Salzburgu

foto-1Vzhledem k současnému vývoji epidemie Covid-19 se v Rakousku neuskuteční tradiční mezinárodní setkání národních skautských delegací při příležitosti přivezení Betlémského světa z Jeruzaléma do Evropy. Místo toho se v sobotu 12. prosince 2020 od 14 hodin  uskuteční online stream z ekumenické bohoslužby v Salzburgu.

Vánoce jsou svátky klidu a míru. V křesťanském společenství připomínají i dobu narození Ježíše Krista. Právě s místem jeho příchodu na svět se pojí také novodobá sváteční tradice, jejímiž nositeli jsou skauti – předávání Betlémského světla.

Do Ježíšova rodiště, jeskyně na okraji městečka Betlém, jižně od Jeruzaléma v centrální části Izraele, se pro plamínek Betlémského světla vypravili poprvé skauti z Rakouska v roce 1986. Symbolický oheň byl letecky dopraven do Lince, kde se předávání Betlémského světla stalo součástí charitativní rozhlasové a televizní sbírky ve prospěch zdravotně postižených dětí.

Hned po obnově skautingu doputoval plamínek z Rakouska i k nám. Přivezli jej exiloví skauti. Už v prosinci 1989 zazářilo světélko od Ježíšových jeslí i pod sochou sv. Václava v Praze. Od počátku 90. let si převoz Betlémského světla z Vídně k nám vzali za své skauti z Brna. Odtud se zejména po železnici dostává plamínek do stovek míst celé republiky. Skauti jej přinášejí i do odlehlých osad, stejně jako do místních farností, nemocnic, domovů seniorů a podobně.

Novodobá sváteční tradice se od našich jižních sousedů už postupně rozšířila do tří desítek zemí. V roce 2001 se Betlémské světlo dostalo z Evropy i za Atlantik do USA, později se v zámoří připojila Kanada.

Pozvání k on-line účasti na ekumenické bohoslužbě se zapalováním Betlémského světa přivezeného z Jeruzaléma zaslali oldskautům v ČR členové rakouské gildy dospělých skautů (PGÖ).  Průběh akce lze on-line sledovat zde:

htps://ppoe.at/friedenslicht

 1. Symbol Betlémského světla; 2. – 3. Přímo ve skalní stěně jeskyně u Betléma je vsazen symbol kříže, který ukazuje na místo Kristova narození. Právě tady se rozsvěcuje Betlémské světlo, které se posléze šíří po zeměkouli; 4. V mnoha místech a střediscích se Betlémského světlo stalo společnou aktivitou skautů všech generací – a oldskauti nestojí stranou! Díky nim se plamínek z Jeruzaléma dostává každoročně i na obnovené poutní místo Stará Voda Stará Voda na severním okraji vojenského újezdu Libavá; 5. – 6. Předávání Betlémského světla má své kouzlo v průběhu dne i po setmění (ilustrační fotografie jsou z náměstí v Kutné Hoře).

Foto: Bohumil Koláček, Ladislav Marek a archiv/Jan Pečínka

foto-2foto-3foto-4foto-5foto-6foto-7

 

Třicetileté jubileum Kmene dospělých připomíná mozaika časopiseckého speciálu Oldskauting 2020

foto-1V těchto dnech na přelomu listopadu a prosince nacházejí členové Kmene dospělých ve svých poštovních schránkách vedle předplaceného spolkového časopisu i letošní speciál Oldskauting.

Zrod letošního vydání speciálu, který je pro oldskauty alespoň částečnou náhradou za dřívější čtvrtletník Kmenové noviny (vycházely v letech 1996 – 2010) a nedávnou přílohu Skautského světa MAGOS (2016 – 2017), provázely nemalé komplikace. V důsledku koronavirové epidemie bylo zrušeno několik významných akcí, které mělo vydání časopiseckého speciálu provázet. Neuskutečnilo se Národní oldskautské jamboree v Blatné ani mezinárodní Trojsetkání v Plzni, stejně jako byla odvolána podzimní Kmenová porada.

Protože však ani v této složité době činnost Kmene dospělých neustála, bylo možno obsah magazínu naplnit vrchovatě i přes všechna úskalí. Hned v úvodníku je tak připomenuta práce oldskautů, kteří se zapojili do dobrovolnické práce ve prospěch seniorů či sociálně slabých občanů. V tomto období je však dvojnásob cenná i „drobná charita“. Například skauty-seniory jako balzám na duši jistě zahřejí telefonáty od bratrů či sester z klubů, či – je-li to možné – návštěvy přímo u nich.

Obsah speciálu je v podstatné míře věnován mozaice 30 let Kmene dospělých, který byl ustaven na IV. sněmu Junáka v roce 1990. Chronologicky a přehledně jsou připomenuty všechny významné akce a události, které v průběhu tří desetiletí formovaly podobu našeho kmenového společenství.

Na dalších stránkách nabízí Oldskauting 2020 ještě reportáž z jedné z mála uskutečněných kmenových akcí – letního tábora v Pařezské Lhotě, připomínku smutného jubilea popravy posledního politického vězně u nás Vladivoje Tomka v roce 1960, střípky současných aktivit klubů OS a v neposlední řadě i soutěžní křížovku pro zkrácení dlouhé chvíle. Zadní strana obálky je věnována rozvoji odkazu významné osobnosti českého skautingu, absolventa Wood-Badge kurzu v Gilwellu, cestovatele a spisovatele F. A. Elstnera.

Speciál Oldskauting (podzim 2020) si možno stáhnout i v elektronické podobě zde:

oldskauting_special_2020

Zemřela Jana Pražáková, první místonáčelní po ustavení Kmene dospělých

foto-1V úterý 17. listopadu 2020 zemřela ve věku 91 let Jana Pražáková, první zvolená místonáčelní Kmene dospělých po jeho ustavení v roce 1990.

Sestra Jana, mezi skauty oslovována skautskou přezdívkou Nibowaka, zanechala svojí prací v Kmeni dospělých trvalou stopu v českém oldskautingu. Jako místonáčelní na počátku 90. let minulého století přispěla velkou měrou k formování kmenového společenství. I její zásluhou je dnes Kmen dospělých početnou a činorodou součástí Junáka se svébytnou činností.

I po odchodu z aktivní činovnické služby byla Nibowaka zanícenou členkou a vůdkyní 24. klubu OS v pražském středisku Sever. Do svých posledních dnů se živě zajímala o dění v samotném Kmeni dospělých, i celém skautském hnutí.

Za práci v oldskautingu bylo sestře Nibowace v roce 2012 uděleno nejvyšší vyznamenání Kmene dospělých – Řád Zlaté syrinx. Až do svého skonu pak byla váženou členkou Sboru nositelů tohoto ocenění.

Poslední rozloučení se sestrou Janou – Nibowakou proběhne 26. listopadu ve 14 hodin v malé obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.

1. I ve vysokém věku vyzařovala z pohledu Jany Pražákové silná energie a síla osobnosti. Snímek byl pořízen při návštěvě místonáčelní Kmene dospělých Ladislavy Marešové – Želvy u sestry Nibowaky na podzim 2019; 2. Věrna své indiánské přezdívce Nibowaka („Nibo“ – lesní a „Waka“ – nejvyšší moudrost, bůh lesní moudrosti) se sestra Jana věnovala přírodním rituálům a cvičením; 3. Nibowaka na archivním snímku z oldskautské přednáškové besídky.

Foto: Ladislava Marešová a archiv

foto-2foto-3foto-4foto-5

Čeští oldskauti se loučí s Ivo Slavíčkem – Thorem, bývalým náčelníkem Kmene dospělých

foto-1V neděli 15. listopadu 2020 zemřel bývalý náčelník Kmene dospělých Ing. arch Ivo Slavíček – Thor. V čele kmenového náčelnictva stál po tři volební období 1995 – 2004. Kromě práce v Kmeni dospělých byl aktivním činovníkem i v mezinárodním společenství ISGF.

Bratr Thor byl členem širšího náčelnictva kmene oldskautů Junáka už od jeho ustavení v roce 1990. Na 1. sněmu KD v roce 1992 v Praze byl zvolen místonáčelníkem. Na kmenovém sněmu 1995 v Havlíčkově Brodě se stal náčelníkem a tuto pozici předal svému nástupci Vladimíru Köhlerovi – Mikovi až bezmála po desetiletí vrcholné činovnické služby v roce 2004.

Na pozici náčelníka KD byl respektovaným lídrem hnutí. Práci v náčelnictvu věnoval mimořádné úsilí. V čele vrcholného orgánu byl precizním organizátorem, díky němuž dosáhla práce NKD vysoké úrovně s důsledným řádem při jednáních i formulování výstupů ze zasedání.

Své aktivity v Kmeni dospělých zaměřil Ivo Slavíček také na rozvoj Lesní školy OS. Značnou měrou přispěl k zformování jejího metodického rámce.

Díky svým jazykovým znalostem se uplatnil i ve výboru Středoevropského subregionu ISGF. Se schopností plynule komunikovat v němčině, která je jednacím jazykem v oblasti Střední Evropa, spoluinicioval pořádání několik seminářů v České republice i dalších akcí se širokým mezinárodním dosahem. Byl také členem týmu, který zpracoval českou verzi textu hymny ISGF.

I po odchodu do „činovnického důchodu“ byl mezi dospělými skauty nadále vyhledávaným společníkem. Při prvních ročnících Národního oldskautského jamboree poutavě vyprávěl o historii oldskautingu u nás. Výraznou osobností s přirozenou autoritou však byl i ve svém domácím prostředí v klubu OS v Karlových Varech, stejně jako v místním Rotary klubu.

Práce Ivo Slavíčka – Thora ve prospěch českého oldskautingu byla oceněna udělením nejvyššího vyznamenání Kmene dospělých – Řádu Zlaté Syrinx. Členem Sboru nositelů ŘZSx se stal v roce 2002.

Ivo Slavíček – Thor odešel k věčnému táborovému ohni ve věku 91 let. Poslední rozloučení se zesnulým proběhne v úzkém rodinném kruhu.

1. Ivo Slavíček byl náčelníkem Kmene dospělých po tři volební období 1995 – 2004; 2. – 5. Jako „řadový“ člen si Thor dokázal užívat i romantické kouzlo oldskautského táboření u Pařezské Lhoty v Prachovských skalách; 6. Na snímku v tričku se znakem Lesní školy OS sice Thor mhouří oči, na vzdělávání v Kmeni dospělých však vždy kladl velký důraz; 7. Na podzim 2019 přijeli za emeritním náčelníkem s přáním k devadesátinám současní členové NKD Hana Kaprálková a Slavomil Janov – Nashville.

Foto: Vladimír Köhler, Jaroslav Chládek, K

větoslava Slavíčková a archiv

foto-2

foto-3

foto-4

foto-5

foto-6foto-7