Už dvanáct let, od roku 2010, oceňuje obecně prospěšná společnost Post Bellum osobnosti, které ve svém životě prokázaly, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou jen prázdná slova. Uznáním za tyto hodnoty a činy, které vybrané jednotlivce zdobí, je prestižní Cena Paměti národa.
Jedním ze čtyř laureátů letošního ročníku Ceny Paměti národa, které se udělovaly v památný den 17. listopadu se stal Jiří Lukšíček – skautskou přezdívkou Rys, bývalý politický vězeň, skautská osobnost a čelní představitel třetího odboje.
Skautskou přezdívku Rys získal Jiří už v mládí za svoji hbitost, rychlost i odvahu při oddílové činnosti a na výpravách, ale i v rozhodování. Mnohé z toho Jiří prokazuje stále i ve svých 87 letech!
Kromě bratra Rysa byla letos cena udělena signatářce Charty 77 Jarmile Stibicové (po podpisu charty byla opakovaně zatčena a při výsleších Stb ponižována), bývalé vězeňkyni z koncentračního tábora Osvětim Lívii Herzové (svým odhodláním zachránila v táboře život matce) a Františku Vaczulovi, jenž byl vězněn za pokus o útěk přes hranice a strávil tři roky v těžkých podmínkách oddílů Pomocných technických praporů (PTP).
Slavnostní předávání Cena Paměti národa 2021 proběhlo na tradičním místě v Národním divadle v Praze. O tom, že se jedná o nadmíru významnou společenskou akci, svědčí i skutečnost, že průběh ceremoniálu vysílala v hlavním večerním programu Česká televize, Český rozhlas i Slovenská televize.
Je dobré připomenout, že Jiří Lukšíček – Rys patří je také nositelem nejvyššího skautského vyznamenání – Řádu Stříbrného vlka a je členem Svojsíkova oddílu. Zároveň je aktivní i v mateřském středisku Ostříž a v Kmeni dospělých zastává pozici okresního legáta pro Prahu 4.
Mezi laureáty Ceny Paměti národa jsou každoročně hrdinové z řad válečných veteránů, političtí vězni, odbojáři, přeživší holocaustu, perzekvovaní spisovatelé či představitelé undergroundu, skauti, příslušníci církví a mnozí další.
Slavnostní ceremoniál má díky osobitému zpracování různými režiséry každoročně originální nápad a charakter. V dramaturgii se střídá filmové, divadelní či dokumentaristické pojetí, v programu nechybí hudební vystoupení. V předchozích ročnících přinesly zpestření události i sekvence komiksových filmů.
Úvodem k předání ceny Jiřímu Lukšíčkovi byl filmový dokument o Rysově skautské a odbojové činnosti. Průvodkyní touto životní mozaikou byla Rysova manželka Helena. Jako životní partnerka mu byla velkou oporou a výrazně mu pomohla překonávat i těžké období návratu do běžného života po šestiletém pobytu v jáchymovských lágrech uranových dolů.
Do komunistického žaláře přivedla Rysa nesmiřitelnost s nástupem totalitní moci po roce 1948. „Všichni jsme dodržovali desatero skautského zákona, mezi které patřil slib, že budeme v případě nouze bránit republiku,“ vysvětluje Jiří Lukšíček. „Proto jsme se po únorovém komunistickém puči a zákazu Junáka nepřestali scházet s kamarády a kromě běžných skautských aktivit jsme přešli i k odbojovým akcím. Byli jsme však velice mladí, v začínajícím roverském věku, proto na větší odbojové aktivity jsme neměli dost zkušeností. Začerňovali jsme tak alespoň vývěsní vitrínky KSČ nebo přestříhali telegrafní vedení. Když se v Jílovém u Prahy konalo setkání příslušníků Lidových milicí, nakladlijsme kameny na železniční trať a přistaveným autobusům vypustili pneumatiky.“
I proti těmto „klukovinám“ však Státní bezpečnost zasáhla tvrdou pěstí. Skauti byli zatčeni, následovaly výslechy. Rys, aby ochránil své svěřence, vzal vše na sebe a soud mu v březnu 1953 vyměřil roční trest.
Z trestaneckého pracovního tábora Svornost při stejnojmenném uranovém dole v Jáchymově ho po pěti týdnech vysvobodila amnestie. Okamžitě ale dostal povolávací rozkaz a nastoupil k útvaru Pomocných technických praporů. Skauti z jeho oddílu, kteří zůstali na svobodě, zatím pokračovali v odbojové činnosti. V květnu 1954 je pozatýkali podruhé. Rysa zatkli přímo u jednotky a odvezli do ruzyňské věznice.
Věznitelé jej za mřížemi nutili neustále chodit po cele, nesměl se odvrátit od ostrého světla a k tomu se přidávaly tvrdé výslechy. „Vyhrožovali mi, že za provedené skutky zaplatí moje rodina, mí nejbližší. To bylo největší trauma, které nade mnou viselo. Kdo to nezažil, nepochopí,“ popsal Rys situaci, kdy po několika dnech brutálního nátlaku vyhověl vyšetřovatelům a souhlasil s podpisem spolupráce.
Jiří se tak sice mohl vrátit k vojenské jednotce, ale k nátlaku se přidala vojenská kontrarozvědka, jež se snažila příslib spolupráce rozvinout. Estébáci však narazili. Rys odmítal donášet, takže vyšetřovací orgány ho ještě v roce 1954 zařadily do dalšího chystaného procesu. V březnu 1955 byl odsouzen k šesti letům v jáchymovských lágrech Nikolaj a Rovnost. Trest si také skutečně odseděl – s častými kázeňskými tresty a samotkami. „Psychicky nás už nemohlo nic zlomit,“ uvedl Jiří Lukšíček, který i v lágru zůstal skautem.
Skautský oddíl obnovoval v roce 1968 i v roce 1989 a skautské hodnoty předává mladým následovníkům dodnes.
Záznam ze slavnostního předávání Cen Paměti národa je možno zhlédnut v archivu České televize.
1. Jiří Lukšíček – Rys je „hbitým rysem“ i v oldskautském věku; 2. K cenným obrazovým dokumentům z doby „skautingu za ostnatým drátem“ patří momentky, tajně pořízené vězněnými skauty v pracovních táborech, vzdor přísným vězeňským nařízením o zákazu fotografování; 3. Komunistické lágry vzaly mnoha skautům nejlepší léta mladosti a doby začínající dospělosti – Jiří Lukšíček krátce po propuštění z jáchymovského pekla; 4. Udělování Cen Paměti národa proběhlo v Národním divadle v Praze – kroky Jiřího Lukšíčka při příchodu na scénu provázela podmanivá orchestrální úprava úvodních tónů Junácké hymny; 5. Jiří s rukou na srdci na scéně „zlaté kapličky“; 6. Medaile se stylizovaným českým lvem pro oceněné laureáty vznikly podle návrhu akademického sochaře Vladimíra Oppla, který vytvořil mj. podobu současné české dvacetikorunové mince; 7. – 8. Cenu Paměti národa převzal bratr Rys z rukou věrné manželky Heleny; 9. Filmový dokument o Jiřím Lukšíčkovi byl natáčen také v prostorách expozice Lilie za ostnatým drátem v Památníku Vojna u Příbrami, která vznikla díky Kmeni dospělých; 10. Jako hudební dárek pro oceněného skauta zazněla v Národním divadle píseň Tak dávno již – proslulý „valčík na rozloučenou“ zazpívala Jiřímu herečka Anna Fialová, vnučka nezapomenutelného „Limonádového Joea“ Karla Fialy; 11. Největší radosti br. Rysa je i dnes společnost skautského mládí na letním táboře; 12. Jiří Lukšíček – Rys v kruhu oldskautů u pamětní desky popraveného skauta Borise Volka v Kolíně.
Foto: repro/Česká televize, Slavomil Janov a archiv Jiřího Lukšíčka
Právě v tomto čase, prozářeném plamínky svící na adventním věnci, se už po několikáté rozzařuje ve společenství dospělých skautů Světélko lásky a přátelství.
