Ze životopisu Miloše Blažka – Merkura

Miloš Blažek, skautským jménem Merkur, se narodil 7. května 1926 v Praze. Koncem druhé světové války byl totálně nasazený, maturoval v roce 1946.

V roce 1936 se stal členem skautské organizace ministrantů Legio Angelica, vedené emauzským benediktinem P. Metodějem Klementem OSB. O dva roky později, v roce 1938, složil skautský slib. V roce 1940 byl však Junák zakázán. V době Pražského povstání 1945 se zapojil do charitativní činnosti – mj. se staral o vyhladovělé vězně z koncentračních táborů.

Krátce po osvobození od nacismu založil skautský oddíl. Po únoru 1948, kdy KSČ začala skautské hnutí nekompromisně podřizovat svému ideovému dohledu, odmítl br. Merkur svůj oddíl registrovat. Se svými skauty se však scházel nadále tajně.

V roce 1950 dokončil Miloš Blažek studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor dějepis – zeměpis s učitelskou aprobací pro střední školy. Od 1. 9. 1950 začal učit na střední škole v Praze a vytvořil tam „vlastivědný kroužek“ vedený ve skautském duchu. V roce 1957 se oženil v kostele sv. Vojtěcha v Praze s manželkou Věrou.

Na začátku ledna 1959 byl za vedení „vlastivědného kroužku“ zatčen a převezen do vyšetřovací vazby. Soud se konal v květnu 1959. Miloš Blažek byl odsouzen na čtyři a půl roku. Jako vězeň pracoval v kamenouhelných dolech, mezi spoluvězni bylo mnoho kněží a řeholníků i skautů. Věznění těžce dopadlo i na manželku a jejich roční dcerku. Manželka byla vyhozena ze zaměstnání a nikde ji neměli odvahu znovu přijmout. Řadu měsíců tak zůstala bez prostředků.

V roce 1960 byl Miloš Blažek propuštěn na amnestii. Na doporučení manželky si našel práci ve stavebnictví. Od té doby až do roku 2009, tj. do věku 83 let, pracoval v tomto oboru na plný úvazek jako dělník.

V době pražského jara 1968 byl aktivní v křesťanském skautském středisku Maják. Současně pracoval jako instruktor lesních škol, zejména křesťanské lesní školy na Červeném Hrádku. Této LŠ se zúčastnila i řada kněží a bohoslovců. V době komunistické „normalizace“ v letech 1970–1989 spolupracoval s několika oddíly ilegálního skautingu, působícími jako turistické oddíly mládeže.

Po listopadu 1989, kdy se skautské hnutí opět oficiálně aktivizovalo, pomáhal obnovit činnost střediska Maják a stal se členem Ústřední duchovní rady. Organizaci a vedení lesních škol věnoval veškerý volný čas. Ve skautském vzdělávání důsledně prosazoval, aby se lesní školy neredukovaly jen na čistě praktické disciplíny bez duchovního rozměru.

Absolventy lesních škol je br. Merkur respektován jako významná skautská osobnost a vůdce. Obdržel také nejvyšší skautská vyznamenání, která jsou udělována zasloužilým skautům za dlouholeté působení výchovné a motivační a příkladného skautského ducha.

Jako aktivní člen 101. klubu OS v pražském středisku Maják se zapojuje i do činnosti Kmene dospělých. Za přínos pro rozvoj oldskautingu byl mj. oceněn stříbrnou Medailí Syrinx (1996).

Miloš Blažek zažil za totality kvůli své aktivní víře kromě vazby a věznění i mnoho dalších pronásledování a příkoří. Snažil se však stále předávat živou víru nejen v rodině, dětem, ale i ve svém okolí. Zapojil se také do podzemního života církve, mimo jiné roznášel ilegální tiskoviny, knihy a opisy duchovní a církevní literatury, setkával se s pronásledovanými kněžími apod.

Státní tajná bezpečnost jej několikrát předvolala na výslech, naposledy ještě 10. října 1989, necelých šest týdnů před začátkem sametové revoluce. V roce 2014 obdržel od ministra obrany dekret a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu (tzv. 3. odboj).

Miloš Blažek vždy patřil k velmi aktivním členům své farnosti, posledních cca 45 let farnosti sv. Františka z Assisi v Praze-Krči. Vedle časté lektorské služby a účasti na farních poutích, zajišťoval pro farnost mj. řadu let Betlémské světlo, podílel se na přípravě liturgických obřadů, různých farních akcí a pomáhal i při opravách kostela. Dlouhá léta podle svých možností také finančně podporuje různé aktivity v církvi a potřebné lidi.

Miloš Blažek má tři děti – dcery Moniku (nar. 1958) a Michaelu (1961) a syna Jiřího (1964). Monika vstoupila za totality tajně do kongregace Školských sester sv. Františka. V současnosti je představenou kláštera ve Slatiňanech. Michaela tajně vstoupila do kontemplativního řádu Klarisek-kapucínek již v roce 1982, tedy rovněž před pádem bývalého režimu. Po obnově řádu v roce 1990 žije v komunitě ve Šternberku, kde byla opakovaně zvolena představenou. Syn Jiří má čtyři děti a je docentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Za celoživotní křesťanské svědectví, trvalou snahu o výchovu dětí a mládeže i dospělých v křesťanském duchu v rámci skautského hnutí, za utrpěná pronásledování za tuto činnost a také za dobrou výchovu ve vlastní rodině, která přivedla obě dcery do řeholních společenství, byl Miloš Blažek – Merkur vyznamenán 28. září 2017 přijetím mezi rytíře Papežského řádu svatého Řehoře Velikého.

(Autor, Mons. František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, je duchovním rádcem Kmene dospělých Junáka – českého skauta.)

Miloš Blažek ve společnosti kardinála Dominika Duky na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi (28. září 2017) Mezi prvními gratuloval bratru Merkurovi k udělení papežského řádu i biskup František Lobkowitz, duchovní rádce Junáka – českého skauta V rozhovoru s bývalým předsedou Akademie věd ČR a prezidentským kandidátem Jiřím Drahošem

Miloš Blažek – Merkur se stal rytířem Papežského řádu sv. Řehoře Velikého

V pátek 28. září, ve sváteční den patrona české země sv. Václava, se uskutečnila ve Staré Boleslavi tradiční Národní svatováclavská pouť.

Centrem pouti bylo opět Mariánské náměstí, poblíž baziliky sv. Václava. V místech současného svatováclavského chrámu stál původně kostel sv. Kosmy a Damiána, u něhož – podle pověsti – byl kníže Václav v roce 935 zavražděn. Národní svatováclavská pouť se ve Staré Boleslavi koná od roku 2003.

Do jindy poklidného středočeského městečka v Polabí už od rána proudily tisíce účastníků pouti. Přítomní byli také významní státní představitelé i řada skautů. Na krojích byly vidět i modré oldskautské šátky s bílým a červeným lemem a znakem ISGF v cípu.

Úderem desáté hodiny vykročil od baziliky k náměstí – za zpěvu litanií k českým národním ochráncům – průvod vysokých církevních hodnostářů s ostatky svatého Václava. V průvodu, těsně před nosiči s vzácnou relikvií, kráčela dvojice skautů-roverů s ceremoniálními svícny.

Následnou bohoslužbu koncelebrovali čeští a moravští biskupové, apoštolský nuncius v ČR Giuseppe Leanza a řada kněží. Mezi biskupy byl i člen náčelnictva a duchovní rádce Kmene dospělých František Radkovský. Sváteční homilii pronesl pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka.

V průběhu mše se u schránky s ostatky sv. Václava střídala čestná stráž – dvojice nejmladších skautů ze sesterských organizací Svazu skautů a skautek ČR a Skautů Evropy v ČR.

V závěru mše přijaly tři osobnosti významné ocenění papeže Františka – Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého. Mezi oceněnými byl i nestor českého skautingu, senior Sboru nositelů Řádu Stříbrného vlka, emeritní vůdce Ekumenické lesní školy a také aktivní člen Kmene dospělých Miloš Blažek – Merkur. Řád převzal z rukou kardinála Duky. Po Zdeňkovi Zeleném – Káďovi, jemuž se stejné pocty dostalo v roce 2004, se papežským rytířem stal už druhý člen Junáka – českého skauta i našeho oldskautského společenství.

Další podrobnosti o všech oceněných na Národní svatováclavské pouti jsou uvedeny na webu cirkev.cz.

Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého

Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého (italsky L’Ordine Equestre Pontificio di San Greogorio Magno / Ordine di S. Gregorio Magno) je jeden z pěti řádů, které jsou udělovány přímo Svatým stolcem. Řád ustavil roku 1831 papež Řehoř XVI. Řád je udělován věrným a zasloužilým mužům vzorné pověsti, kteří se zasloužili o „dobro společnosti, církve a Svatého stolce“.

Členové řádu mají právo vjet v sedle dovnitř baziliky sv. Petra ve Vatikánu (toto právo již dlouhou dobu nikdo z rytířů ani dam řádu nevyužil). Rytířům je zaručeno privilegované místo během papežských procesí i při jiných obřadech. Od roku 1994 mohou řád obdržet také ženy. Papežská Švýcarská garda, která ve Vatikánu zajišťuje čestnou stráž a ochranu Svatého otce, je povinna řádovým rytířům salutovat.

Heslem řádu je Pro Deo et Principe – Pro Boha a vládce.

(Zdroj: www.wikipedia.org)

Foto: Martina Řehořová a Alois Vašků/Člověk a víra a Martin Pavliš

Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi Ceremoniální průvod s ostatky sv. Václava Roveři se svícny v průvodu před schránkou s relikvií patrona české země Sváteční mše na Mariánském náměstí František Radkovský (druhý zleva) ve sboru biskupů Čestná stráž Skautů Evropy u ostatků sv. Václava  Čestná stráž Svazu skautů a skautek ČR Bratr Merkur přebírá Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého Miloš Blažek a kardinál Dominik Duka Skauti v prvních řadách účastníků Národní svatováclavské pouti

Nový web Kmene dospělých spustil nejstarší český skaut

Krátce po příchodu podzimu, v úterý 26. září, spustil Kmen dospělých své nové internetové stránky. Pro české oldskauty je tato událost důležitá a významná, protože po více než dvouleté pauze se znovu obnovil nejrychlejší komunikační kanál, s klíčovým informačním dopadem pro činnost KD i jeho řídící síť.

V době, kdy se denně objevují na světové internetové síti stovky či tisíce nových webů, by tato událost nebyla ničím mimořádným ani výjimečným. Ovšem tentokrát bylo spuštění přece jen ojedinělé: Hlavním aktérem „zvednutí opony“ se stala legenda českého skautingu a zároveň doyen Kmene dospělých – Eduard Marek, skautskou přezdívkou Hroznýš, nejstarší skaut v České republice. Bratr Hroznýš oslavil letos 17. března své stoleté životní jubileum. Oficiálně, jako první uživatel nového webu, se na stránky www.skaut.cz/kmendospelych připojil v pravé poledne ve věku 100 let, šesti měsíců, jednoho týdne a dvou dnů!

Vraťme se ale ještě o víc než desetiletí zpět. Internet jako nástroj komunikace začal Kmen dospělých využívat na sklonku roku 2005. „Ve své době náš web zachycoval aktuálně vše podstatné o dění v oldskautingu. Stránky se obsahově doplňovaly s tehdejším tištěným čtvrtletníkem Kmenové noviny. Společně tak zajišťovaly nejen informovanost našich členů, ale také významně posilovaly oldskautské společenství,“ připomíná minulost emeritní náčelník KD Vladimír Köhler – Mika. „I po letech je třeba ocenit zanícení a práci, které do obou médií vkládali Jiří Žáček – Gog a Vladislav Jech – Kamzík.“

Po deseti letech provozu web přirozeně zestárl. V době prvotních úvah o jeho posunu k modernější a dynamičtější podobě, byl v létě 2015 aktuální server napaden silným virem. Infekce způsobila nevratné poškození webu, takže provoz stránek KD musel být zastaven.

Vytvořit nové médium nebylo jednoduché. Kmen dospělých má generačně velice širokou členskou základnu a tomu bylo třeba přizpůsobit i samotnou konstrukci a obsah webu. Požadavky na moderní vzhled, obsahově bohaté menu, aktuálnost i možnost co nejširšího využívání interaktivních prvků s propojením na sociální sítě, musely být vyváženy jednoduchou navigací a přehledností struktury stránek. „Při práci na nových stránkách jsme postupovali tak, aby web byl funkční a přehledný pro všechny uživatele – skauty i veřejnost, a zároveň jej mohli aktivně využívat oldskauti-senioři, kteří s internetem pracují s jistým omezením, podle svých možností a schopností,“ zdůrazňuje „hlavní konstruktér“ a správce nového webu Michal Hrdlička – Tarzan.

„Symbolické spuštění nového webu jsme nabídli nejstaršímu českému skautovi: Eduard Marek – Hroznýš oslavil v březnu své sté narozeniny v dobrém zdraví i svěžesti. Je čilým uživatelem internetu a ke komunikaci denně využívá elektronickou poštu,“ přiblížil malou pracovní slavnost v bytě skautského doyena v Praze na Spořilově Ondřej Přerovský – Lazebník, pražský „krajánek“ a člen komunikačního týmu náčelnictva KD.

Brouzdání po webu však není jedinou kratochvíli bezesporu jednoho z generačně „světových rekordmanů“ v internetovém surfování. Naprosto výjimečná životní vitalita bratra Hroznýše se přetavuje i do jeho literární činnosti. Vloni, ke svým 99. narozeninám, vydal vlastním nákladem knižní paměti. Limitovaný náklad byl rychle rozebrán, na řadu zájemců se výtisky nedostaly. Autor proto letos knihu doplnil o další kapitoly a vzpomínky a ke čtenářům by se nové vydání mělo dostat před Vánoci.

A jak Eduard Marek vzpomíná na své počítačové začátky a využívání internetu? „K práci s počítačem jsem se dostal až po osmdesátce,“ řekl bezprostředně po spuštění webu KD o svých prvních dotycích se světem moderních technologií. „Můj syn-notář obměňoval v kanceláři počítačové vybavení. Dosluhující, ale zcela funkční počítač – pro mě ovšem tehdy neobvyklý přístroj – se přestěhoval na pracovní stůl v mém bytě na spořilovském sídlišti. Začal jsem pronikat do tajů virtuálního světa, zřídil si e-mailovou schránku, k počítači připojil barevnou tiskárnu…“

V příručce kmenového motivačního programu Jednou skautem, navždy skautem! (samozřejmě, že ani tato brožura nechybí ve spisovně dokumentů na novém webu) je Oldskauting 21 charakterizován jako spojovací můstek mezi historií a současností či generační brána od mládeže k dospělým. I v tomto se nový web KD – a jeho samotné spuštění – trefily do černého!

Foto: Slavomil Janov

Eduard Marek – Hroznýš v den svých 100. narozenin (17. 3. 2017) Práce s internetem či tisk zajímavých článků z webu je pro Hroznýše běžnou denní rutinou. Práce s internetem či tisk zajímavých článků z webu je pro Hroznýše běžnou denní rutinou.

Vzpomínky na dobu vojenské služby (1939) a obnovu Junáka v roce 1968. Vzpomínky na dobu vojenské služby (1939) a obnovu Junáka v roce 1968.

Putování za Třemi orlími pery

Letos v létě uplynulo sto let od zrodu zkoušky, o kterou se pokoušel snad každý skaut či skautka. Tři orlí pera neztratila za celou dobu nic ze své přitažlivosti a další a další generace si touží přišít její symbol na kroj.

K „orlímu“ jubileu připravil Skautský institut v Praze – v režii Romana Šantory – Boba, skautského historika a vedoucího archivu Junáka, poznávací vycházku Putování za Třemi orlími pery. Uskutečnila se v sobotu 23. září v Berouně a jeho okolí.

„Putování za Třemi orlími pery bylo již pátou tematickou vycházkou, které symbolicky vedou do historie českého skautingu,“ říká Bobo. „V roce 2013 se uskutečnila úvodní výprava k Pelíškově Mostu u Kácova v Posázaví, kde se v roce 1913 uskutečnil první podsadový tábor. V Praze se dvakrát putovalo po stopách osobností a zakladatelů spolku Junák – český skaut v roce 1914. Hluboko do historie mířila i předloňská výprava na Slapy, do míst prvního dívčího tábora u Živohošti v létě 1915.“

Vedle Romana Šantory se však tentokrát role druhého průvodce ujal i woodcrafter Tomáš Studenovský – Tuwanakha. S historií Tří orlích per je totiž úzce spjato také jméno Miloše Seiferta – Woowotanny, který se po skautských začátcích po boku A. B. Svojsíka vydal vlastní cestou lesní moudrosti a u nás se stal průkopníkem příbuzného hnutí woodcaft. Několik dnů před vycházkou se na knižním trhu objevila Studenovského biografie Miloše Seiferta s názvem Rebel s hlavou v oblacích, která podrobně popisuje Woowotannův život a dílo, včetně letitého učitelského působení v Berouně.

„Zahřívací“ okruh vycházky za Třemi orlími pery začal na Wagnerově náměstí u bývalého gymnázia, kde Seifert působil jako středoškolský profesor. Poté téměř čtyři desítky účastníků vykročily ulicemi Berouna a za zasvěceného vyprávění Tuwanakhy navštívili další tři místa, kde Seifert žil, nebo odkud se svými skauty, po vzoru světového náčelníka-zakladatele woodcraftu E. T. Setona, vyrážel na stezku lesní moudrosti.

Trasa berounského okruhu vedla i přes vrchol Městské hory, kde v jednom z tamních vilových domů Woowatana rovněž žil. I dnes se z domu ozývá skautské hlaholení, protože ve vilce sídlí místní středisko Junáka – českého skauta, které nese Seifertovo jméno. Na Městské hoře ale i leccos dalšího připomíná dobu první republiky. Jen blízké „Medvědárium“ s bratrskou dvojicí huňatých hvězd televizních večerníčků, medvědy Kubou a Matějem (třetí z bratrů, Vojta je už od loňského dubna v medvědím nebi), je už současným oživěním lesoparku…

Z města se účastnící Putování za Třemi orlími pery přesunuli do polesí poblíž Lhotky u Berouna. Tam, v sedle mezi dvojvrším Plešivce a Malého Plešivce (u dnešní lovecké chaty U lizu, GPS: 49.9963833 N, 14.0785547 E) tábořily v roce 1916 dva pražské skautské oddíly – vodní Pětka Jaroslava Nováka – Braťky a pražská Devítka.

„Tábor navštívil také Miloš Seifert a skautům vyprávěl o systému zkoušek Orlích per, jak je do woodrafterské výchovy vnesl E. T. Seton,“ pokračoval ve výkladu již v roli průvodce „lesního okruhu“ Roman Šantora. „To zřejmě inspirovalo vůdce Pětky Braťku k vytvoření speciální skautské zkoušky. První odvážlivci ji podstoupili na dalším táboře o prázdninách 1917. O Třech orlích perech vyšel posléze článek v časopise Junák. V hnutí se však zkouška prosadila v programu skautských oddílů výrazněji až od druhé poloviny 20. let.“

Zajímavostí je, že ač zkouška nesla od počátku název Tři orlí pera, původně obsahovala až dvojnásobek úkolů: celodenní hladovění, mlčení a slušnou mluvu a chování, dále se skauti vydávali na okolí na potulku (zkouška osamělosti), museli přespat v lese (chlapci jednotlivě, dívky ve dvojici) a nakonec museli podstoupit tři rány prutem po nahých zádech. „Ač se obsah jednotlivých úkolů i podoba odznaku měnily v proudu času, podstata zůstala stejná po celé století. V mnoha oddílech ovšem i dnes – byť spíš symbolicky – musí úspěšní absolventi zkoušky projít i závěrečným rituálem tří ran prutem,“ dodal Bobo na závěr návštěvy dávného tábořiště.

V poslední částí celodenního Putování Za třemi orlími pery navštívili nejvytrvalejší zájemci ještě místo někdejší junácké rezervace Výbrnice u Nižbora. To je spjato už s jinou kapitolou skautské historie, zejména lesními školami. Ve 30. letech zde ale bylo přestěhováno i několik originálních srubů, které stály na tábořišti Slovenského jamboree v Praze 1930.

Dnes je zbylou památkou na „zlatou éru“ českého skautingu jen přestavěná dřevěnice a sousední replika zvoničky (GPS: 50.0091092 N, 14.0146169 E). U chaty byl zásluhou vodní Pětky umístěn také Braťkův památník. Přemístěn byl sem i vodácký stožár, který v roce 2013 zdobil na pražské Kampě výstavu ke stoletému jubileu oddílu.

Foto: Slavomil Janov a archiv/Skautský institut

Účastnící vycházky u budovy někdejšího gymnázia v Berouně Fundovaní průvodci Roman Šantora (vlevo) a Tomáš Studenovský Knižní novinka o životě a díle Miloše Seiferta. Pozorní posluchači hltali každé slovo průvodců! Od skautské klubovny na Městské hoře je to k Medvědáriu jen několik desítek kroků. Výprava míří do míst, kde se zrodila Tři orlí pera… … a Bobo ukazuje, kde stál tábor vodní Pětky. Jaroslav Novák – Braťka (vlevo) na historickém snímku z 20. let. Poslední pamětníci junácké rezervace Výbrnice u Nižbora. Braťkův památník a symbolický hrob (není známo, kde skončila urna s popelem Jaroslava Nováka).

Středočeský sněm KD sloučil dvě oblasti do společného kraje

V řídící síti Kmene dospělých byl Středočeský kraj více než dvě desetiletí rozdělen na dvě oblasti – východ a západ. Členění navazovalo na někdejší „župní“ strukturu. V současném územním členění ČR na 14 krajů, stejně jako v samotné kmenové organizaci, už ale středočeská „dvojoblast“ ztratila opodstatnění i aktuálnost.

Zástupci středočeských okresů a klubů se tak 17. září sešli v Praze na „slučovacím“ sněmu. Jednání bylo připraveno za aktivní podpory krajské rady Junáka – českého skauta. Nově zvoleným legátem KD za celý Středočeský kraj se stal dosavadní zpravodaj „východu“ Ladislav Marek.

Mezi desítkou přítomných delegátů (ač počet mohl být čtyřnásobný) byla většina zástupců mladší a střední generace. To podnítilo i živou diskusi, která cílila ke klíčovému tématu z jarního valného sněmu Junáka – českého skauta ve Velkém Meziříčí: Postavení dospělých ve skautské organizaci a budoucnosti oldskautingu. Diskutovalo se i o potřebě naplnění širokého programového rámce KD o konkrétní akce pro mladší členy.

A jak zachytilo sněmové jednání oko fotoaparátu? 1. Počet přítomných delegátů se dal spočítat na prstech dvou rukou. Proč není (a to nejen v tomto kraji) o regionální sněmy větší zájem? – 2. S organizací i průběhem sněmu pomohl významně samotný předseda krajské rady Junáka Stanislav Vojíř – Golem (vpravo), u levého stolku mu naslouchá nový legát sloučeného kraje Ladislav Marek. – 3. Mladší delegátky se živě zapojily do diskuse. Pro budoucnost skautingu dospělých ve středních Čechách je jejich zájem o dění příslibem. – 4. Vzpomínku na Světové jamboree míru v roce 1947 ve Francii přidal do programu nestor Jiří Soukup – Suka ze Slaného.

Foto: Slavomil Janov

 

Do administrace webu se v tuto chvíli nemůžete přihlásit. Zatím se čeká, než bude rozhodnuto, jak moc má být web otevřený. Děkujeme za pochopení. Pokud chcete v tuto chvíli přispět článkem nebo oznámením akce, kontaktujte zpravodaje pro komunikaci br. Nashvilla. X
| Nahlásit chybu
© Junák - český skaut (Kmen dospělých) 2017 - 2019 | kresby: Slovenský skauting | web: NO!sw 2017